Již staří Židé v hebrejské bibli zaručovali uprchlíkům rovné zacházení i ochranu před bezprávím

Uprchlíci jsou poslední dobou vděčným tématem. Zneužívají ho islamofobní extrémisté a dokonce i někteří křesťané, kteří se skrze lidi v nouzi snaží chovat jako náboženští fanatici. Hovoří o Evropě plné katedrál, kostelů i křesťanství jako jediného původního evropského náboženství, aby následně nestydatě v rozporu s Kristovým učením fanatičtí obhájci křesťanské Evropy rozdělovali svět na národy křesťanské a ty další, proti kterým je třeba bojovat ve válkách ideí. 

Přitom témata zahrnující cizost a cizince nejsou pro svaté texty nic nového. Například ve Starém zákoně je tato problematika častokrát zmiňovaná. V židovském Talmudu se s přikázáním lásky k cizinci můžeme setkat více než 36krát.

Všechny velké postavy Starého zákona byly nějakým způsobem uprchlíky. Hebrejská bible uprchlíky nazývá slovem ger, což v nepřesném překladu do češtiny znamená slůvko host. Kdybychom překlad hebrejského ger hledali v naučných knihách, nalezli bychom nejspíš  takovýto obsáhlý význam: “člověk bez politických práv, ačkoliv byl svobodnou osobou“. S pomocí jednoho jediného názvu dokázali staří Židé popsat podstatu uprchlíka v tehdejší společnosti. Uprchlík nedisponoval žádným majetkem a nepožíval ochrany příbuzných.

Již před mnoha tisíci lety judaismus pamatoval na speciální ochranu chudých a cizinců. Jak se zdá, dávné kultury byly mnohonásobně inteligentnější a sociálnější, než hrubnoucí Evropa 21. století. Král Izraele měl povinnost starat se o sirotky, vdovy, staré lidi a cizince, kteří do Svaté země prchali před válkami a přírodními pohromami tehdejšího světa. Co se s námi stalo, že jsme na tuto lidskou povinnost zapomněli?

Staří Židé na sebe v hebrejské bibli pohlíželi jako na uprchlíky, a proto uprchlíkům věnovali péči a pomoc. Dnes, když řeknete, že Praotec Čech byl také uprchlíkem, je takové tvrzení považované za něco hrozného, potupného a nepravdivého. Islamofobové společně s extrémisty začnou argumentovat, že na tehdejším území nebyl žádný stát, a proto nemohl být Praotec Čech okupantem a ještě k tomu uprchlíkem. Krajně politické části společnosti hledají trapné výmluvy, aby sebe samotné nemuseli považovat za hypotetické potomky uprchlíků.

Cizinci musí požívat stejného práva jako místní obyvatelé, (Lv 24,22; Nu 15,15; Nu 15,29) nesmí být vykořisťováni, nesmí být poškozováni (Lv 19,33) a mají právo na stejnou mzdu. (Dt 24,14–15) Bůh varuje ty, kteří se k cizinci otočí zády, zneužijí jeho postavení a nepřijmou ho do svého domova. (Mdr 19,14; Jr 7,6)

Bůh lidu přikazuje, jak se k cizincům, uprchlíkům chovat. Nařizuje cizince respektovat a poskytovat mu pohostinství například formou noclehu, možnosti odpočinku, občerstvení……

 Za pravý vzor výborného hostitele cizinců je v Genesis označován sám praotec Abraham(viz Gn 18,1 – 15).

Pátá kniha Mojžíšova, Deuteronomium, dokonce říká, že “cizinec je tvým sousedem, kterého budeš milovat(Dt 10,19) a Leviticus(Lv 19,10) navíc dodává “a kterému budeš konat dobrodiní.”

Nikde ve Starém zákoně nejsou uvedeny podmínky, za kterých by se dobrodiní mělo uprchlíkům poskytovat. Není zde nic o tom, že Židům se má pomáhat a někomu jinému nikoli.

Akt milosrdenství není limitován žádnými podmínkami. A tak to má být.

Současná mezinárodní, ale také národní legislativa je ve smyslu speciální ochrany poskytované uprchlíkům podobná s ustanoveními Starého zákona, viz článek 43 Listiny základních práv a svobod stanovuje povinnost České republiky poskytnout azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod.

Je smutné, že na to na první dobrou zapomínáme. Na humanitu se velmi rychle zapomíná, zvláště, pokud ji nepotřebujete. Nebylo by od věci, kdyby se některé věci z minulosti nadále udržovaly jako platná součást lidské morálky. Uprchlíci patří mezi skupinu osob velmi zranitelných, protože jsou vnějšími okolnostmi donuceni opustit svou zemi, rodinu, majetek, zázemí a jít do neznáma.

Z tohoto pohledu není ani tak důležité, jaké důvody měl uprchlík ke svému činu. Je třeba už z pouhé morálky pomoci a ulehčit těžký úděl těm, jež riskovali životy ta cestou do bezpečí. Extrémisté společně s médii šlapou po tradici poskytnutí azylu lidem v nebezpečí. Popíráme zcela hloupě jeden z nejstarších charakteristických znaků civilizace. Možná je to tím, že se necháváme strhávat pod hladinu zastánci zpětných brzd. Abychom se jeden den nedivili, že pod okny běhají dinosauři a na ulicích se válejí kosti kmenových nepřátel.

Právě v takovém okamžiku je třeba ochraňovat humanismus a lidská práva jako nejcennější poklad, protože jedině s ním můžeme být nadále civilizací s budoucností.