Dělnická mládež je dinosaurem z Brna

Dělnická mládež je přežívajícím dinosaurem časů dávno minulých, kdy na politickém kolbišti ještě existovala Dělnická strana(DS) s vazbami na neonacistickou scénu a hlavní rétorikou Tomáše Vandase i jeho “pobočníků” zůstalo maloměšťácké téma protiromských výpadů eskalujících v protiromské pochody ulicemi českých, moravských i slezských měst.

Dělnická mládež představovala kromě severočeské buňky Dělnické strany skupinku lidí s pověstí radikálů ochotných rozbít ústa ideovým nepřátelům.

Mladíci se opili v nálevně otřesné skupiny, aby posléze na ulici zchladili žáhu na procházejícím občanovi, který barvou kůže, nebo oblečením nepřipomínal bílého heterosexuálního muže, nebo dokonce ženu. Človíčka sem tam skopali, častěji mávali rasistickými hesly nad hlavami, aby se následně v družném objetí ve špelunce nedělnických mládežníků navzájem pochlubili “osobními výsledky” ve jménu druhé části mládežnického programu a hesla “Identita – mládež – revoluce”.

Jak šel čas, Dělnické mládeži narostl hřebínek a mládežníci požadovali víc, než jen být nějakou mládežnickou “částí Vandasova společenství”, i když Dělnická mládež de facto nebyla a není nic jiného, než sociální hnutí s přesahem k Vandasově politické straně.

Kde jsou ty “zlaté” časy, kdy byli do vedení Dělnické mládeže na ustavujícím sjezdu 21. března 2009 v brněnské pivnici U Pandura na Kapucínském náměstí zvoleni do předsednické funkce Martin Zbela s Matyášem Sombatim a Lucií Šlégrovou do pozic místopředsedů…Dělnická strana měla protiromské výkřiky jako jednu z hlavních ideologií, stejně tomu odpovídala Dělnická mládež…Šlégrová jako ikona janovských nepokojů z listopadu 2008 představovala záruku radikalizace ochotné jít do fyzických střetů…kdejaký ideově nahnědlý pohrobek na toto období vzpomíná se slzou v oku.

Rozepře se časem zvětšovaly a spolu s tím rostly touhy po vytvoření nové rádoby mládežnické strany, hnutí nevycházejícího z Dělnické strany, nebo prvoplánovitě neodkazující ke jmenované politické straně, která navíc podle Lamprechtových slov(bývalého předsedy Dělnické mládeže) mládežnický spolek v roce 2014 přeměněný na zapsaný spolek finančně nepodporovala.

Princip podřazenosti a nadřazenosti také ničemu nepřispíval…hádky pokračovaly, Dělnická strana nenaslouchala výtkám mládeže… neofašisté využívali možnosti radikálně se vyjadřovat a “sbratřovat” s ochotnými členy Dělnické strany, zatímco někteří špatně snášející malou účast lidí na Vandasových shromážděních raději odcházeli do jiných kvaziverzí hnutí, spolků neofašistického, nebo ultranacionálního ražení, až ruka zákona zrušila Dělnickou stranu a nezbývalo nic jiného, než založit se zbytkem zbývajících Dělnickou stranu sociální spravedlnosti s přáním, že se snad tentokrát věc podaří a kára s nahnědlými ideály pojede dál.

Jenže ani přeměna vizuálu se starým obsazením ve vedení nepomohla. Lidé odcházejí, nepomáhá vyhledávání partnerů, které do jisté míry pokračovalo v časech zaniklé Dělnické strany…účelové partnerství s Bartošovou Národní demokracií odhalilo další příběh, ve kterém DSSS nechtěla tak úplně být, protože partajníci dříve usilující o vůdcovská místa na radikální scéně klesli do pozice obyčejných “podržtašků”, kdy Bartoš diktoval tématiku a DSSS musela změnit tak trošku nedobrovolně rétoriku na témata, kterým se předtím tak úplně nezabývala. Protiromské výpady nahrazují protiuprchlické řeči, slovní ataky na muslimy a skalní fandové starého jádra ztrácejí trpělivost, odcházejí, jiní co pochopili, že by Národní demokracie mohla být hlasitější i s takovými tématy jako nutností přecházejí k Bartošovi…sílí Generace identity pokoušející se o sexy předobraz radikálů beze strachu užívajících anglikanismy k oslovení tápajících dospívajících a mládeže…

Dělnická mládež se nejprve tvářila k DSSS méně kritičtěji, než k DS, ale ani zde nezůstal smířlivý tón příliš dlouho naživu…sílily hlasy, že by bylo možná nejlepší, kdyby Dělnická mládež neměla s DSSS nic moc společného, přestože mnoho mládežníků bylo také členy Vandasovy politické strany, která nechtěla být pod novým názvem vnímána jako ta nesmiřitelně násilnicky radikální, protože si vedení partaje na základě volebních výsledků myslelo, že přílišný radikalismus je na škodu.

Nesmiřitelný radikální pohled na svět byl mládežníkům vlastní a na této materii Dělnická mládež stavěla především…k protiromskému se přidávalo další předtím sice obsažené, avšak poněkud utichlé pozlátko jdoucí naproti pokusům o napodobování německých a slovenských obdobných organizací…to je také možná jeden z hlavních důvodů, proč Národní demokracie tolikrát neúspěšná ve hrách o “vůdcovství” nezatracuje Dělnickou mládež.

Mít dobré vztahy s extrémisty ochotnými jít do fyzické potyčky s ideovými nepřáteli, to je dobrá deviza.

Odešlí členové z DSSS, Dělnické mládeže, Národní demokracie a dalších se stávají spojkami mezi nejrůznějšími rádoby vlasteneckými uskupeními, uzavírají facebookové platformy, zkoušejí vytvářet ideopřesvědčení, které by nevadilo nikomu s radikálními názory a napomáhají v nasměrování představitelů jednoho tábora do toho dalšího,

aby následně vznikl zdánlivě nepřehledný propletenec, jehož výsledkem je třeba člen Dělnické mládeže zapojený v určitém slova smyslu do Národní demokracie a dalších pseudospolků. Spojky se domluví a třeba se obsahově blízcí přidají…proto není divu, že třeba na sraz Dělnické mládeže, kde byl Aubrecht znovu zvolen za předsedu přichází jakýsi “vyslanec” Národní demokracie, představitel facebookového spolku Dominik Bastl . Pozdraví přítomné od Adama B. Bartoše, možná se zalaškuje nad ochotou mládežníků přidat se blíže k Národní demokracii, která by nebyla pravděpodobně proti, když Obrtelův projekt selhal a zkouší se udržet nad hladinou za pomocí her na školení milovníků chemtrails…

Vzory mládežníků byli kysučtí neoluďáci, německá NPD, maďarské, italské a americké rasistické, radikální strany, hnutí a spolky podle kterých se mládežníci snažili situovat jako ti, co pomáhají seniorům z řad tzv. bílého obyvatelstva, zatímco k dalšímu cool směřování napomáhají ekologická témata podpory zoologické zahrady, útulků, vyklízení části lesních porostů….

K tomu všemu nechybí hra na kamadšaft propojený ochotou poznat krásy přírody třeba na nějakém kultovním místě u hradu, zříceniny někde v lesních hvozdech. Fotky z takových akcí jsou hezké a kdekdo se jimi může nechat oblbnout. Ostatně ani čtrnáctibodový scénář Aubrechta na tohle všechno nezapomíná…

Rasismus, etnická, náboženská nenávist se mnohem snáze v takové atmosféře prodává, protože balast pejsků, lesů a hrátek na lásku k dějinám změkčuje všechno to ostatní. Nabízí se možnost být radikálním a zároveň změkčeným…podobně k extrémismu přistupují kysučtí a další slovenští neoluďáci. Jeden kopíruje toho druhého a doslova za přímého přenosu dochází k vývoji radikální scény i tak neschopné najít vůdce, společníka, centrálního vůdce…ony přeci jen ty hry na decentralizaci nenesou sladké ovoce jak se očekávalo – viz výsledky voleb, kde ultranacionalisté získali málo a on i ten Okamurův cirkus na kolečkách, se kterým se někteří ultranacionalisté smířili, politicky slábne v nejrůznějších prognózách.

Dělnická mládež pokouší svou činnost zacílit na školáky středních škol, kde anglikanismy a cool hláškami je teoreticky úspěšnější Generace identity, v jejímž prostředí také naleznete mnoho členů Dělnické mládeže…k prvním pokusům mládežníků sice dochází již v roce 2010 v Mostě, Chomutově, Praze, Brně, nebo Ostravě, ale rozdávání letáčků před školami ve zmiňovaných městech nebylo příliš úspěšná. Komiks úsměvně nazvaný “Kachny kontra slepice” už předem ukazoval, kam snažení povede. Napodobování akcí NPD není přeci jen dobrou cestou pro Česko.

Aubrechtova čtrnáctibodová iniciativa mimo jiné opět zkouší oslovit mladé podružnými tématy…nadávat na Gretu jako na svazačku je sice pro ultranacionála hezké, ale ekologická témata jako známky pokrokovosti nesmí chybět společně s nejrůznějšími kulturně-sportovními a “sociálními tématy”,

kdy za sbratřování je možné považovat třeba účast u polských “kolegů” v listopadovém marši, na který se připravují nejen v Dělnické mládeži, ale také obsahově konkurenční Národní obrodě Pavla Matějného.