Václav Klaus mladší nejprve hejtí sudetoněmecké spolky, aby se později setkal s fanoušky Trikolory na plavidle pojmenovaném po muži, podle něhož se jeden takový spolek nazývá

Ultranacionalistická scéna je neskutečně úsměvnou taškařicí, kdy vůdce vlastenecké strany, politického hnutí třeskutě hovoří o tom, jak mu nezáleží na ničem jiném, než na českém, pohaní sudetské Němce, předsedu landsmanšaftu pasuje do neskutečných rolí, až najednou na několika fotečkách z letního výletu spatříte, že to s tím rádoby vlastenectvím nemusí být tak horké, jak se na první pohled mohlo zdát.

Jen si vzpomeňte na to, jak Václav Klaus mladší mluvil během červnového představování Trikolory,

kdy nebohého tučňáka z Antarktidy poslal do rohu, aby přítomné ujistil o tom, že Trikoloru, ale také jejího šéfa bude zajímat jenom to, co bude chtít nějaký Franta ze zapadlé vísky. Srdíčko ultranacionalisty z takového projevu zaplesalo radostí, až několik přítomných se posléze na sociálních sítích pochlubilo náklonností k trojbarevné cetce, kterou bývalý expert ODS na školství vytvořil.

Možná si někteří z vás vzpomenou na Klausova slovíčka o ladsmanšaftu a poklonkování sudetským Němcům. Obzvláště výživná byla část s nepochopením, proč se politici jezdí poklonkovat potomkům sudetských Němců: “nechápu naše politiky, kteří jezdí poklonkovat potomkům sudetských Němců

Po tom všem by asi nikdo nečekal, že se letní setkání Trikolory na vodě odehraje v jižních Čechách na plavidlu s jasně nečeským, tedy spíše německým názvem, jak dokládá zveřejněná facebooková momentka jedné z účastnic setkání.

Adalbert Stifter byl, jak praví Wikipedia česko-rakouský spisovatel, malíř, pedagog a především jeden z nejvýznamnějších představitelů biedermeieru. Své povídky psával v němčině a například samotná německá historiografie tohoto muže a zároveň rodáka z Horní Plané řadí mezi své nejvýznamnější spisovatele 19. století. Básník popisující v němčině krásy šumavské přírody, po němž je výletnická loď pojmenována, ve svém románu o založení rodu Vítkovců spíše nepřímo hovoří o bratrském soužití mezi Němci a Čechy, když se v několika řádcích zmiňuje o tom, že českému králi pomáhali v ukotvení moci jak čeští, tak němečtí šlechtici. Na řádcích pangermanisty příliš neoblíbeného dílka je doslova v přímém přenosu borcena rádoby vlastenecká představa o zlém Němci a jeho nenávisti vůči všemu českému.

To je v rozporu s ultranacionalistovými sny o minulosti, kde byl Čech jen obětí zlého Němce. Značná část fanouškovské základny Trikolory by určitě nesouhlasila s Stifterovým vyprávěním, protože nenávist vůči všemu německému v mysli nejen “trikoloristů” zůstává nosnou příčkou dokonalého českého vlastenectví.

Václav Klaus takové zhovadilé uvažování o zákeřném “německém živlu – třeba sudetských Němcích” nepřímo podporuje nenávistnou hláškou o sudetských Němcích, aby následně s klidem v srdci vedle žen v pruhovaném promluvil ke svým fanouškům na palubě lodi, která nese jméno po Němci, po němž bylo nazváno sdružení zabývající se podporou česko-německého porozumění,

do kterého bezpochyby patří návštěvy českých politiků na setkání krajanských spolků sudetských Němců i vzájemné pochopení hledající cestu k poklidnému životu mezi Čechy a Němci.

Není to zvláštní, když hlásáte touhu po neporozumění, využíváte ultranacionalistické nenávisti ke všemu německému k osobnímu a partajnímu růstu, a přesto sraz s fanoušky politického hnutí, které jste nedávno založil, zorganizujete na lodi pojmenované po člověku, jehož odkaz románu nenávist vůči Němcům a Čechům odmítal?

Není třeba plavba z konce srpna 2019 typickou ukázkou Klausova protiřečení si, jako když si stejný muž na sebe vzal “mikinečku” značky, kterou v Londýně v roce 1973 založili ekonomičtí migranti – Indové, přestože sám syn bývalého prezidenta vystupuje proti uprchlíkům…

Politika je hlavně o symbolech a Václav Klaus mladší jasně ukazuje, že sice před kamerami zdatně zvládne rétoriku SPD, ovšem ve věci praxe značně pokulhává nejen například tím, že vystupuje proti ekonomické migraci a zároveň nosí oděvy značek založených ekonomickými migranty. Podporuje nepřímo svými mediálními výstupy česko-německé nepřátelství, hejtí spolky sudetských Němců, přesto se schází na místě pojmenovaném po člověku, po kterém byla pojmenována sudetoněmecká nadace.

Ultranacionalismus je usmívající se bestie a protiřečení si je jedním z mimikrů, kterými se nemoc slabých – ultranacionalismus – projevuje.