Radikálové se nacházejí ve svém živlu. Odpůrce mýtů o pedofilech označují za pedofily. Bohužel, o pedofilii je mnoho zakořeněných předsudků

Ach ti ultranacionalisté a milovníci cesty na Východ. Když jim pšenka na poli islamofobie a nejrůznějších dalších nenávistí třeba vůči uprchlíkům nevychází tak, jak by si představovali, přichází čas napást se na dalších předsudcích, tentokrát vůči pedofilům, o kterých má naprostá většina populace mizivé informace, protože média tuto část spoluobčanů vykreslují jako zrůdy znásilňující děti dnem i nocí, nebo nějaké zvrhlíky loudící od děcek nahé fotky v nejrůznějších diskusích, i když i zde většinu takové nezákonné a opravdu odporné činnosti mají na svědomí heterosexuální mužové se spletí poruch osobnosti, špatných prožitků z dětství krátící si dlouhou chvíli hrou na odpornou perverzi.

Velmi rozšiřované předsudky se těžko porážejí, a tak se neúspěšným odpůrcům demokracie, lidských práv nabízí v teoretické rovině nekonečně velké pole působnosti, protože málokdo na facebookových diskusích řekne, že pedofilové nejsou hnusáci a milovníkovi konspirací chvilkově stoupá popularita coby ochránce bezbranných dětí, i když skutečně většina pedofilů děti nezneužívá a samotná pedofilie o zneužívání dětí, nebo nějakém ubližování není.

Podle sexuologa Petra Weisse 90 procent zneužití dětí nemají na svědomí lidé s pedofilní orientací, ale opilci, násilníci, lidé s duševními problémy a njejrůznějšími sexuálními deviacemi, ke kterým pedofilie rozhodně nepatří, protože pedofilie je trvalá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám.

Osoba, která se dopustí sexuálního aktu s dítětem, se pro odlišení od pedofilů označuje jako pedosexuál. Jedná se z větší části o osoby s poruchou osobnosti, která je často kombinována ještě s jinou sexuální poruchou nedovolující třeba navázání vztahu s dospělou ženou, nebo mužem. Většina pedofilů nechce s dítětem mít pohlavní styk, případně, i kdyby o něm snila, raději od jeho realizace opustí, protože nedospělci nechce ublížit, a tak erotická vzplanutí probíhají většinou v představách. Edukaci pedofilů, s dalšími radami jak zvládat pedofilní orientaci bez porušení zákona, například uchovávání a sledování dětské pornografie, napomáhají například Československá pedofilní komunita, nebo projekt Pedonia, jejichž činnost je i samotnými sexuology hodnocena v kladném slova smyslu.

Ve skutečnosti neexistuje ostrá hranice mezi pedofilem a nepedofilem. Pedofilie se do určité míry podle názorů některých sexuologů s “normální” (většinovou) sexuální orientací prolíná třeba v případě sexualizace dětí.

Ale to extrémisty s absolventy vysoké školy života nezajímá, protože jak se hezky česky trefně říká: “darované kobyle – tématu pedofilie na zuby nekoukej“, a že radikálové z facebookových povídaček na zkažený chrup příležitosti nehledí, je zbytečné dodávat. Například takový spolupracovník s krajně pravicovou Alternativou pro Německo, Zdeněk Chytra, vyjadřující se na sociálních sítích poslední dobou s protihomosexuální rétorikou zkouší stejný trik jako řada podobně ideově založených před ním.

Jakmile v diskusi upřesníte informace, upozorníte na to, že být pedofilem trestné není a trestné je pouze sexuální zneužívání a páchání násilí na dětech, tak jste okamžitě označován za pedofila, nebo dokonce toho , kdo se pedofilií chlubí.

Například po vydání článku “Pedofilie není o pohlavním zneužívání dětí” někteří začali autora Jiřího Hrebenara označovat za pedofila, nebo zastánce pedofilie zatímco nenávistně se vyjadřující islamofob Hynek Charous rozšiřoval po sociálních sítích 7. prosince 2017 příspěvek dostupný jen virtuálním přátelům s touto částí textu: “Tohle jsou slova islamofilního blázna, zastánce pedofilie a profesionálního udavače Jiřího Hrebenara…”, až někteří Charousovi radikálně smýšlející virtuální přátelé text sdíleli, zatímco se z Hrebenara vysvětlujícího pojem pedofil a pedofilie doslova v přímém přenosu vytvářel podporovatel pedofilie, nebo i v některých navazujících zkratkách samotný pedofil.

I v tomto případě fobici chtěli očernit názorového oponenta podle zásad: “když nevíte kudy kam, použijte podpásové triky, ke kterým patří zjednodušování s dalšími manýry radikálů”. Vysvětlování se mění na rádoby útoky pedofilů a chlubení se svou orientací….udělat ze sebe “oběť” pedofilů je tak snadné, zvlášť, když komentující virtuální přátelé nemají ani potucha, jak konkrétní debaty probíhaly a jak trapně, netrapně ta, či ona strana argumentovala.

S frází “Kam jsme to dospěli” napodobující výkřiky představitelů Okamurovy SPD dojdete u xenofobních virtuálních přátel daleko. Nemají ponětí o čem píšou, ale na to jsou zvyklí už z období islamofobních příspěvků, nebo posílání uprchlíků do hlubin moře. Nevzdělaní, naprosto podivní lidé si myslí, že třeba obyčejná masturbace nad fotkou oblečené malé holčičky, nebo kluka z módní rubriky běžně dostupných časopisů je trestná, a tak se následující diskuse ubírá smrdutými končinami, nad kterými by každý soudně přemýšlející člověk upadal do mdlob.

Dokonce se najdou i tací, kteří bez problémů začnou tvrdit, že pedofilové jsou satanisté, protože se obě dvě skupiny spoluobčanů zúčastnily Prague Pride, čehož opět ke svému nenávistnému projevu využili fanoušci SPD s dal.šími fanatiky, homofoby nevyjímaje. Předseda pražské organizace SPD Vítězslav Novák prohlásil: “Tito úchyláci, co znásilňují děti, byli podpoření přímo z rozpočtu města Prahy! Jsem šokován, kam jsme se to dostali”, a tak to přeci musí být pravda, nebo ne?

Jak by asi takoví hlupáci reagovali, kdyby se jejich syn, dcera narodili s pedofilní orientací, která je od narození podobně jako homosexualita daná a vrozená…zabili by je, vydědili, nebo by požadovali jejich kastraci, jejich umístění do uzavřených oddělení psychiatrických léčeben?

Předsudky o pedofilech jsou skutečně hluboko zakořeněné, o čemž svědčí také Kyselův včerejší projev v odpoledních zprávách o čtvrté,

kdy odborník na ústavní právo redaktorce zpravodajské relace vypráví o tom, kdy prezident nemusí jmenovat navrhovaného kandidáta na ministra, zatímco jako jeden z důvodů nezpůsobilosti výkonu funkce ministra zůstává v Kyselových slovech pedofilní orientace. Na první dobou tato právníkova slova svádějí k tomu, že už jen být pedofilem je protiprávní a zároveň předpokladem ke špatnému výkonu ministerského postu.

Ale to není pravda. Pedofilie jako taková není trestná, být pedofilním není trestné, ledaže by pedofil zneužil dítě, nebo používal, rozšiřoval dětskou pornografii, ale v demokracii není možné dopředu na základě předsudků a generalizací předem kriminalizovat kohokoli jenom proto, že se s pedofilií setkáte v novinách jenom tehdy, když dojde k osobním selháním, ke kterým dopomohly další osobnostní rysy. Pokud by kdokoli nezískal pracovní místo na základě odlišné sexuální orientace/preference, o které má společnost široce zakořeněné předsudky, pak by se jednalo o diskriminaci, což je podle práva nezákonné a je velmi smutné, že si ústavní právník myslí, že překážkou k ministerské sesli je pedofilní orientace.

Cesta k demýtizaci pedofilů a pedofilie je velmi dlouhá, strastiplná, ovšem, kdyby se veřejnost, třeba i ti radikálové vzdělávali, kdyby třeba lidé na internetu četli co k problematice říkají sexuologové, tak by konečně pochopili, že naprosté většiny pedofilů není třeba se bát, protože těch, co zneužijí, rozšiřují dětskou pornografii a ublíží dítěti je mizivé množství. Ne vždy totiž znásilněné dítě bývá znásilněno pedofilem.