V eurovolbách získali jen 180 hlasů, vlajku vyzdobili lvíčkem i černým kalichem, pošlapali památku obětí holokaustu, přesto se cítí dokonalými vlastenci

Ach ti internetoví vlastenci zahledění třeba do Bulířovy brožurky “Nacionalismus jako víra”. Vyfotí se ve venkovních prostorách jedné z hospůdek s upravenou vlaječkou s husitským kalichem na lvíčku a neskonale si myslí, že zrovna touhle momentkou nejsou nikým jiným, než dokonalým vlastencem vyzývajícím virtuální přátele k něčemu podobnému, stejně trapnému a neskonale ubohému.

Strach z vlastní neschopnosti, nedokonalosti a národní malosti musí být ohromný, když se dáte na takový způsob propagace. Honba za třiceti kačkami nevyšla, z tisíců hlasů se realita smrskla na nicotných 111 hlasů pro Bulíře a 79 pro Bernardovou. Stranická kasa nebyla obohacena, dokonce ani postávání s petičním stánkem proti udělení čestného občanství Henleinovi neláká davy z okolí, a tak sociální sítě tu tam zásobuje liberecký ultranacionalista grafikami s prosbou o další nové členy sebe sama identifikující se s kališnictvím.

Skinheadská subkultura kališnictví založená na extrémním českém nacionalismu, rasismu vůči Romům, Vietnamcům i svérázném historickém výkladu husitství je určitě sexy lákadlem pro některé rádoby vlastence. Kališníci se nezdravili “Vlasti zdar!”, ale “Čistý štít!”, i když jednotliví prominenti by o čistém štítu mohli sotva jen snít. Například takový Bulíř, zakladatel První republiky a liberecký ultranacionalista kdysi pracoval jako strážný v rýnovnické věznici. Na strážné věži si místo plnění pracovních povinností podle žalobce hrál s mobilem, poslouchal hudbu…za což také nakonec skončil v květnu roku 2017 před soudem. Ale to velmi malé části milovníků “Nacionalismu jako víry” nevadí.

Nejdříve je potřeba vybudovat silný základ složený skutečně z chytrých a poctivých lidí a pak můžeme někam na něco táhnout.“, tvrdí ve svém příspěvku Bulířův velký “fanoušek” na Facebooku vystupující pod nickem Aleš Purger, který První republiku promuje prakticky všude kde se dá. Jeho příspěvky naleznete ve skupině “Bývalí členové hnutí SPD”, jindy ve “Žlutých vestách ČR”…co když se někdo chytí…zrazené dušičky odcházivší z Okamurovy náruče je jednoduché opít rohlíkem, nebo legračními zvoláními o táhnutí kamsi, až nadejde čas…vzhledem k velmi malé členské základně bude nejspíš základní misí tah na hospůdky v okolí, jak mívají ultranacionálové ve zvyku.

Prý První republika zakládá krajské pobočky, ale ono to s tím nebude tak horké. Například ve facebookové skupině “Členská skupina na podporu hnutí PRVNÍ REPUBLIKA” není narváno. Je tam jenom sedm členů. Co si asi jednotlivci v uzavřeném společenství říkají? Možná se domlouvají na tom, kdy a kde se vyfotí s petkou v ruce při tom, jak lijí vodu na trávu, když jsou ta sucha…

Alespoň se antifašista pobaví nad trapností ultranacionální scény, kdy se několik jedinců snaží dělat většími a silnějšími, i když realita je mnohonásobně odlišnější, než je publiku servírováno. Ale co byste chtěli od někoho, kdo skrze projekt “My proti všem” pošlapal památku umučených a povražděných v koncentračním táboře Lety u Písku. Odporné jsou především ty veškeré šmuky nemající s vlastenectvím pranic společného. Pozměněná vlajka, akcent na husitství, nebo ochota zneuctít oběti nacistického a fašistického vraždění lidí. Zkrátka další nevlastenci, o které nemá zájem valná část xenofobní skupinky čecháčků zkouší proniknout skrze kýčovité grafiky…ale tato snaha jim evidentně moc nevychází.