Proč se téměř 64 % pirátských poslanců zdrželo při hlasování o Okamurově návrhu na usnesení obhajujícího odebírání majetků i útočícího nepřímo na svobodu soudů?

Tomiu Okamurovi dnes odpoledne nevyšlo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky tažení za trapným ultranacionalistickým dobrodružstvím, se kterým by bez mrknutí oka souhlasili snad jen soudruzi v padesátých letech minulého století.

Radikálové citovaní ve zprávách o extrémismu víc než je zdrávo si nedělají těžkou hlavu s úctou k soudům a jednotlivým rozsudkům, a tak již zhruba hodinu před jednáním ve Sněmovně přítomným novinářům na kratičké tiskové konferenci účeloví obchodníci se zlem oznamují, že ostatní poslance požádají o přijetí usnesení v následujícím znění: ” Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje zpochybnění platnosti Benešových dekretů a případnou restituci majetku zrádců a kolaborantů zabaveného na základě těchto dekretů za přímé ohrožení suverenity a bezpečnosti České republiky.

Očekávání byla možná převeliká, ale nakonec všechno dopadlo jinak, než předsednictvo plánovalo. Ze 184 přítomných zákonodárců s návrhem usnesení z dílny SPD souhlasili jen espéďáci s komunisty, zatímco přímo proti se jich vyslovilo pouze 62 a dalších 84 se zdrželo.

Moc zákonodárná by skutečně neměla přezkoumávat soudní rozhodnutí, nebo snad diskutovat o jednotlivých rozsudcích a jejích dopadech. Soudy jsou nezávislé a pokud by dnes zákonodárci zvedli ruku směrem k prohlášení rázně útočícího na rozsudek královehradecké justice, potom by demokracie dostala další velmi nepěkný políček.

Tomio Okamura svou řeč před poslanci a také před samotným hlasováním zahájí “láteřením” na to, jak jeden soud v případě Walderode rozhodl o navrácení dříve zabaveného majetku. Zasahuje svými úvahami do nezávislosti rozhodnutí soudů, aby následně stejný člověk dal v rámci souvislostí během projevu najevo, že s návrhem usnesení přichází hlavně proto, že s rozsudkem nesouhlasí a chce ideově svým usnesením veřejnosti, soudům sdělit, že podobný postoj v současnosti, budoucnosti zaujímá celá Sněmovna. A to je velmi nebezpečné.

Začátek Okamurova projevu

I proto je pohled na výsledky hlasování zarážející, smutný a vede k mnoha otázkám, proč se například Piráti v tak hojném počtu zdrželi? Souhlasí snad s textem usnesení? Nemají nic proti zákonodárcově hodnocení rozsudku nezávislého soudu? Je snad normální, pokud poslanec ve Sněmovně zaútočí na výsledek rozsudku a požaduje ve jménu ultranacionalismu budoucí nesouhlas s jakýmkoli podobným rozsudkem navracejícím majetek těm, kterým byl dříve odebrán?

S usnesením Tomia Okamury souhlasil Tomáš Martínek, 14 pirátských poslanců se zdrželo, zatímco pouze 5 zákonodárců pod Bartošovým předsednictvím otevřeně nesouhlasilo s Okamurovými návrhem. Samotný pirátský předseda bohužel patří k těm čtrnácti zdržujícím se. Kam se poděl smysl pro právní stát a nezávislou justici?

V ČSSD se jich zdrželo také hodně. A světe div se, s espéďáckým usnesením v táboru sociálních demokratů souhlasil pouze Jaroslav Foldyna známý svými xenofobními a ultranacionálními názory, ve světle kterých jsou Benešovy dekrety svatým grálem, kolem kterého by se mělo raději našlapovat po špičkách, protože tento dokument představuje přesladký fetišistův totem starých časů, staré nenávisti, kdy všechno německé bylo zároveň nacistické.

Naopak zcela zábavný je pohled na hlasování SPD, kde se zdržel espéďácký poslanec Jan Hrnčíř, zatímco jeho partajní přátelé byli pro přijetí předsedova usnesení,

jehož virtuální pláč z Facebooku stranického “nezbedu” nezmiňuje. Vůbec, účelový obchodník se zlem opomíjí zdržující se hlasování, protože politicky příhodný je příběh o zlém demokratickém bloku, kde roli těch nejzlejších v předsedově divadélku na absurdno sehrávají ódésáci, pak Bělobrádek, Marksová a v neposlední řadě také bývalý ministr kultury Herman, nebo radikály a populisty nenáviděný Petříček, kterému komunisté nemohou odpustit mnohé.

Xenofobův hlad po bajkách o jednom dějství byl naplněn. Svoboda a přímá demokracie zůstala v Okamurově žalozpěvu obhájena, hlavní nepřátelé ideologie rudohnědých snů byli jmenováni, tak je všechno zase v radikálově světě v pořádku.

Snad jen demokracie může začít plakat. Když se zákonodárce zdrží v jasném a nekompromisním rozhodnutí ve věci útoku na základy právního státu, potom je to opravdu na pováženou.

Téměř 64 % pirátských poslanců se nad Okamurovým celkem hloupým a čistě ultranacionálním usnesením zdrží, 22,72 % zcela správně s usnesením nesouhlasí a jeden človíček naopak nemá problém s usneseními útočícími nepřímo na svobodu soudů a jednotlivých rozsudků. Možná že právě v tento okamžik by nebylo příliš pozdě na to, aby Piráti začali vysvětlovat, jak to s tou demokracií myslí.

Stejně tak by vysvětlovat měli sociální demokraté, lidovci, členové ODS…pouze TOP09 se STANem mají jasný názor na Okamurovy požadavky. Nikdo z nich se nezdržel a všichni byli zcela správně proti. Tak měli rozhodnout všichni, až na SPD, KSČM a dejme tomu ANO, které si to nechce u koaličních partnerů neoficiálních i oficiálních rozházet.