Okamura v knize Umění žít psal, že nacismus má své klady, zatímco nechutně o sedm let později přichází na pietní akt k lidickému památníku

Tomio Okamura se s oblibou sobě vlastní každoročně fotí se svojí kumpanií nenávisti na vzpomínkových akcích v Lidicích. Vždy k momentce přiloží pichlavý a demagogií zaobalený text, aby všem v okolí na sociálních sítích dokázal, jak velkým je vlastencem a jak moc nezapomíná na hrůzy, které nacismus v Protektorátu Čechy a Morava napáchal.

Je to vskutku tragikomické počtení. Svoboda a přímá demokracie rozšiřuje nenávist vůči uprchlíkům, k muslimům promlouvá jako antisemité, na espéďáckých skupinách i stránkách dochází k mazání ideově nevhodných a s Okamurou nesouhlasných názorů, aby následně samotný předseda ve svém rádoby vzpomínkovém defilé zaplakal nad tím, že jsou to právě představitelé SPD, kdo čelí dehonestacím, umlčování a potlačování svobody.

Antifašisty označí za novodobé fašisty, podobně jako předtím ze sluníčkáře vytvořil něco jiného, aby posléze předseda partaje se dvěma europoslanci na sociálních sítích zaplakal nad tím, že odpůrci nenávisti frekventanty univerzity života nálepkují, přitom je to samotná SPD, která nálepkuje, jako když se hory zelenají.

Kdyby tokijský rodák s českým poslaneckým pasem a průkazkou místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky místo košilatých slov začal citovat ze své knihy Umění žít, určitě by se přítomní návštěvníci lidického památníku podivovali nad tím, jaké nesmysly ten pán hovoří.

Nacismus podle Okamury zavedl děsivý teror,ale zároveň prý splnil sliby občanům a vůbec přinesl Němcům v nacistických časech návrat hrdosti…

Tady zase někdo nepochopil, o čem ona národní hrdost je a co vlastně to vlastenectví znamená. Bývalý mluvčí cestovních kanceláří ve svém textu nerozlišoval mezi němectvím a nacismem. Stejně tak je mu nejspíš šumák, že vlastenectví není nenávist vůči ostatním, jako byli například Židé, nebo Slované…například takový chorvatský nacista Luburić se domníval, že vraždění nepřátel nacismu a rasově podřadných je vlastenectvím.

Největší zlo dvacátého století má pro Tomia Okamuru také klady…

o těch měl popovídat během pietního setkání, třeba do očí té přeživší paní, co přítomným vyprávěla svůj životní příběh z osudného okamžiku vypálení Lidic, povraždění lidí a srovnání vesnice se zemí. Okamurovy znalosti o historii jsou skutečně plné nesmyslů a příběhů o tom co jedna bába povídala. Jaký musíte být člověk, abyste mýty o nacismu pokládali za pravdu a tudíž důkazy o plnění předem vyslovených slibů?

Těch mýtů o nacismu je mnoho. Třeba ten, že se Hitler postaral o plnou zaměstnanost. Pokud nemáte dostatečné informace o této problematice, můžete si naivně myslet, že nacismus dal lidem práci a tím jim dal, co slíbil..přečtete si sliby nácků o masové výstavbě bytů, vykašlete se na realitu a máte před sebou další mýtus, který můžete považovat za zaručeně pravdivý…obyčejní lidé byli v nacismu přehlížení, místo bytové výstavby se stavěl Atlantský val, ale to asi nebude pro autora knihy Umění žít tak důležité pro označení nacismu jako něčeho, u čeho bychom neměli hledat neexistující pozitiva, když ani ze slibovaných pravidelných mezd dělníkům nebylo v náručí nacismu vůbec nic.

Ještě, že Tomio Okamura nevyučuje dějepis…ovšem i tak je velmi zarážející a odporné, jaké názory má tento člověk na nacismus. Ideologii, jež povraždila desítky milionů lidí není možné považovat za něco, co má také své klady, které ve skutečnosti neexistují…snad jen v bludech nevzdělaných.