Ortel už po čtvrté znásilnil Řípskou pouť. A i letos xenofobii naslouchaly malé děti

Tomáš Ortel, dříve Hnídek se svým rádoby hudebním tělesem dělá z ultranacionalistů a nejrůznějších čecháčků blázny. Nabízí jim pangermánskou symboliku, předvádí se v imitaci oděvu Templářů, aby následně přítomným na podivném a dosti předraženém podnose nabídl posluchačům náboženskou nenávist s etnickými výpady vůči Romům, když éterem zazní vzpomínková čísla z období “kariéry” v neonacistické kapele Conflict 88.

Špinavá nenávist vytvářející z lidí hlupáky znásilnila již po čtvrté Řípskou pouť nemající nic společného s islamofobií, nebo snad přítomností neonacistů, českých fašistů a dalších xenofobů přicházejících na kopec známý z lidových báchorek o Čechovi jen a pouze kvůli Tomáši Ortelovi. Kdyby muž kdysi popěvující na demonstracích antisemity Adama B. Bartoše, Řádu národa, nebo Dělnické strany sociální spravedlnosti nepřišel na hodinovou performanci, fanoušci se znaky kříže vycházejícího z řádu pruského krále Fridricha Viléma III. by na dotyčné místo nepřišli

a místo toho by zůstali doma s kratochvílí, jíž pravidelně zasvěcují dny nedělního volna. Popěvkář nabízející nenávist v alobalu předvede přítomným osvědčené hitovky snad milionkrát ověřené pochvalami na sociálních sítích, zatímco třeba dvojice žen s pokrývkami na hlavách má poslední šanci ukázat davu v rámci fobikovy filosofie svou ženskost odhalením bujné kštice podivnému publiku,

mezi kterým bylo k zahlédnutí hned několik dětských dušiček nechápajících v rámci naivity ani omylem, o čem text toho pána z pódia ve skutečnosti je. Rodičům se šmuk frustrací líbí, a tak si i ten malinkatý človíček popěvuje, protože k tomu všemu přišel jako slepý k houslím. Holčička na poslední fotce napravo si sice všechno natáčí na mobil, ale kdo ví, co se jí honí hlavou. Až si člověk říká, jestli by třeba zrovna v tomto případě neměla zasáhnout sociálka, protože se k nedospělým dostává nenávist s pokřivenými hodnotovými žebříčky, podle kterých jsou špatnými muslimové, Romové a vůbec všechny minority v okolí.

Včera při pochodu proti potratům byly děti zneužity k politickým cílům, dnes se stejně nevinné dušičky stávají oběťmi frustrací svých rodičů, prarodičů a vůbec všech, kdo se rozhodli poddat obchodu se zlem, díky kterému má plzeňský fobik drahou motorku i přesolené botičky k pevnému kroku na jevišti, kdy sice v jednom z textů bývalý bubeník neonacistického bandu zpívá cosi o svobodné zemi, ale to, co protagonista z několika pořadů Jaromíra Soukupa považuje za svobodu, to skutečně opravdovou svobodou není. Tomáš Hnídek – Tomáš Ortel nabízí pokřivený svět, ze kterého se těší někteří představitelé krajní pravice. Například takový Vlastimil Porubčan z Plzně nedávno exceloval na orteláckém koncertě pořádaném SPD zejména svým zevnějškem i chováním, aby se nyní se svým slovenským kamarádem – taktéž osobou známou z radikálních luhů i hájů pochlubil s vlaječkami svých rodných zemí rovnou pod Řípem.

Hra na českou a slovenskou krev prostě některé lidi baví. Kupodivu, trojice z fotografie nenapodobila Hnídka z plzeňské protiromské demonstrace, kdy hodinová hvězdička z Řípu v průčelí rasistického pochodování vkročila do světa s vlajkou Česka naruby. Posilněn úspěchem z Okamurovy akce frontman Ortelu neváhá a s žertem na jazyku si naivně myslí, že po roce se všechno obrátilo naruby, protože odpůrce rudohnědé nenávisti na Václaváku policisté vyvedli pryč, když pořadatelům z řad SPD vadila hlučnost lidí nesouznících na vlně náboženské i rasové nenávisti snad milionkrát projevené v každém záhybu notových osnov baskytarových partitur.

Mešita napřímo útočící na muslimskou komunitu složená z předsudků i nejrůznějších internetových hoaxů rozvlnila přítomné a některé dokonce vybídla k pokřikování “Ortel, Ortel, Ortel”…kapela o několika členech možná ani kopějku od Putina nespatřila, zato kdyby nebylo frustrovaných fanoušků, rasistů a lidí toužebně za každou cenu usilující patřit do míst, ve kterých jsou kamarádi a známí, producíroval by se Ortel na jevištítku někde v zapadlé hospůdce , kam stěží zavítají “strejcové” z koncertů…jo, “českej vuřt” je prostě vděčným publikem, jemuž nevadí příliš hlasitá hudba skrze kterou není slyšet text košilatých songů…ale co, levný vtip o styku s publikem a přisprostle uvažujícím, o osm kilo lehčím Jarouškem všechny nedostatky nahradí…styk, nebo mešita…ono to vlastně vyjde nastejno, protože tady o žádné vlastenectví nejde jak na straně hudebníků, tak na straně diváctva, jak dokládá “vylepšená vlajka České republiky se státním znakem uprostřed,

Nebo samotný Tomáš Hnídek-Ortel oděný do outfitu příslušníka Templářů přicházejících do českých zemí ve třicátých letech třináctého století.

Inu, kýčovitost si žádá své a divák, zákazník obchodu se zlem požaduje nějaké to vizuální divadélko v domnění, že zpěvák v rytířském je jasným předobrazem všeho českého, když ihned záhy zazní za mikrofonem “můj dům, můj, hrad, moji přátelé….”…jak vysoce vlastenecké a umělecky hodnotné asi tak jako playback na konci celého představení.

Ale na druhou stranu, co byste chtěli od někoho, kdo hraje téměř na všech setkáních xenofobů, rasistů i vyvolávačů rudohnědých nálad. Extrémisté měli “mecheche” a příští rok dorazí znovu, pokud Ortel přispěchá s další nenávistí a strachem tou dobou cupitající po sociálních sítích a e-mailových schránek vystrašených důchodců i zmatených spoluobčanů hledajících štěstí v rychlých a zároveň brutálních řešení nelehkých problémů.