Opravdu jsou WikiLeaks nestrannými obhájci pravdy, když podle magazínu Foreign Policy odmítli zveřejnit utajované dokumenty o činnosti úřadů Ruské federace?

Julian Paul Assange v roce 2006 spoluzaložil kontroverzní projekt WikiLeaks známý především zveřejňováním utajovaných informací povětšinou pocházejících ze Spojených států amerických. Jednotlivé dokumenty se týkaly například Operace trvalá svoboda, CIA nebo komunikace diplomatických úřadů USA s ostatními státy světa.

Za svoji práci získal zmiňovaný muž mnoho ocenění. Se zveřejněním “amerických závažných selhání” přichází zasloužený obdiv, ale také zájem nejrůznějších konspiračních teoretiků s otevřenýma očima snících o zločinném spolčení Západu vedeného Washingtonem. Například takoví čecháčkovští radikálové nemající problém s islamofobií a krajně pravicovým názorem pokládají Juliana Paula Assange za bojovníka pravdy.

Viz reakce bývalého espéďáka Lubomíra Volného

Zdroj: Facebook

Najdou se dokonce někteří naivně přirovnávající Assange k britskému kriminálníku Tommy Robinsonovi

Zdroj: Facebook

V takový okamžik člověk neví jestli se smát, nebo začít usedavě plakat nad tím, že mezi námi existují lidé se zkratkovitým uvažováním schopným smíchat jablka s hruškami a ještě se u toho tvářit jako ten jediný, kdo skrze několik písmen na Facebooku ochraňuje svobodu.

Kdyby skutečně rodák z Townsville nějakým poslem pravdy byl, musel by kromě správného poukázání na americká, velmi vážná selhání v Afghanistánu, Iráku a nelidské vládní tažení Američanů proti terorismu zmínit také mnoho případů podobně závažných krutostí a “pochybení” KLDR, Číny, nebo v článku již zmiňovaného Ruska, protože je to především Kreml, jehož podpora krajní pravice s pokusy ovlivnit volby ohrožuje demokracii s mírem na Starém kontinentě.

I když na nejrůznějších zpravodajských serverech naleznete mnoho zpráv o ruském pokusu ovlivňovat volby, politiku států Evropské unie, na WikiLeaks o takových aktivitách ruských špionů a kremelských úřadů nebylo k nalezení dlouhou dobu téměř vůbec nic.

Ke změně došlo teprve po 19. září 2017, kdy rostla z řad novinářů, ale také veřejnosti a nejrůznějších občanských iniciativ, dobročinných organizací kritika podezírající Assangův počin z blízkosti politiky Kremlu třeba tím, jak na webu WikiLeaks došlo v období prezidentské kampaně ke zveřejnění 30 000 emailů Hillary Clintonové, jejichž existenci ke své antikampani využil Donald Trump.

Kritika je fajn, donutila velmi sledovaný webový projekt vydat “Spy Files Russia” o zdrcujících podrobnostech špehování uživatelů internetu a mobilních telefonů přímo na příkaz Moskvy.

Zdroj: https://wikileaks.org/spyfiles/russia/

Ale i tak ještě nejspíš mnoho důležitých součástí do skládanky odposlechů a špehování chybí…ruský investigativní novinář Andrej Soldatov v článku The Washington Post v přeneseném významu slov říká, že informace sice něco říkají, ale doposud toho není dost.

Nemluvě o tom, že na WikiLeaks chybí další investigativními novináři potvrzený fakt o zneužití státní moci nejen k potlačení opozice, minorit, ale také info o nejrůznějších zahraničních aktivitách Kremlu. Z obecného hlediska není možné poukazovat na chyby, nelidskost, porušování národního i mezinárodního práva, lidských práv v případě USA a zároveň mlčet a nezveřejňovat podobné informace o tyranských režimech například v KLDR, nebo Rusku, kde se ztrácejí novináři, dochází k perzekuci opozice, zástupců minorit a ozbrojené síly okupují část svobodného státu. Kdyby na WikiLeaks zveřejnili utajované depeše o tom jak Kreml ovlivňuje volby ve světě, podporuje extrémisty a usiluje o destabilizaci míru na planetě, potom by skutečně veškeré obavy z prokremelských postojů zmizely.

Především existuje jedno velké PROČ v článku již zmíněné prezidentské předvolební kampaně ve Spojených státech amerických, kdy podle informací amerického magazínu Foreign Policy slavná WikiLeaks odmítla zveřejnit minimálně 68 gigabajt utajovaných dokumentů ruských úřadů týkajících se ruských korupčních aktivit na Ukrajině, i když ve stejný okamžik lidé kolem Assange zveřejnili desítky tisíc dokumentů – textů emailů Hillary Clintonové pořízených hlavně díky úsilí dvanácti ruských hackerů (ruská strana používala šifrovaný soubor s instrukcemi, se kterými předávali ruskými hackery poskytnuté e-maily WikiLeaks)

V roce 2014 britská veřejnoprávní televize BBC zveřejnila informace o ruském vojenském a zpravodajském zapojení se do dění na Ukrajině. Podle magazínu Foreign Policy tyto informace nebyly zdaleka tak obsáhlé jako v případě podkladů, které WikiLeaks odmítla zveřejnit.

Proč světoznámý projekt informující zcela správně o přešlapech během Bushova boje proti terorismu v ruském případě mlčel?

Odpověď možná ukrývá následující odstavec z článku zveřejněném ve Foreign Policy. Byly snad důvodem nezveřejnění obavy z krutostí a perzekucí proti ruským a v Rusku pobývajícím zaměstnancům a dobrovolníkům WikiLeaks?

Zdroj: https://foreignpolicy.com/2017/08/17/wikileaks-turned-down-leaks-on-russian-government-during-u-s-presidential-campaign/

A co v případě amerických spolupracovníků WikiLeaks….tam podobné obavy neexistovaly, když je veřejně známé jak skončil Maning, v současnosti po změně pohlaví známý jako Chelsea Manningová.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chelsea_Manningová

WikiLeaks se takovým přístupem i ochotou nezveřejňovat informace blízké Rusku nesmazatelně zkompromitovala. Mimochodem ta kompromitace mezi různými lidmi oblíbeného webu pokračovala také v případě Panama Papers, kdy WikiLeaks na svém twitterovém účtě o 11,5 milionech tajných dokumentech z panamské společnosti Mossack Fonseca hovořila jako o těch, co v rámci cílené kampaně investigativního sdružení novinářů OCCRP útočí na Putina, protože tento politik s mnoha dalšími ruskému prezidentu blízkými lidmi v Panama Papers figuroval také.


A ano, ve zobrazeném tweetu WikiLeaks z dubna 2016 nechybí narážky na Sorose, což je nechutné. Kdyby o tom fobici věděli, určitě by měli velkou radost. Koneckonců samotný Putin potvrdil, že Panama Papers byl pokus o destabilizaci Ruska, tak o čem je řeč, ne? Copak by nějaký pseudovlastenec v takový okamžik pochyboval? Čecháčkovští ultranacionalisté z umaštěných facebookových skupinek určitě nikoli.

Tak až zase někde na sociálních sítích uvidíte pláč nad tím, že obhájce pravdy byl v Londýně zadržen, vzpomeňte si třeba na to, jak se WikiLeaks zachovala v případě nezveřejnění praxe kremelské politiky, jednotlivých ruských úřadů i samotného Putina minimálně v případě amerických prezidentských voleb.