Kdyby lidé na hladovějící děti přispívali takovým tempem a takovými částkami jako na obnovu katedrály Notre-Dame, došlo by k výraznému snížení dětí umírajících hladem

Notre-Dame je bezpochyby významnou kulturní památkou Francie, jejíž význam překračuje křesťanství a pozvolna sahá do samotné historie Země galského kohouta. Církevní stavba s 93 metrů vysokými věžemi je nepopiratelným architektonickým unikátem, pro který mnozí uživatelé sociálních sítí uroní slzičku v textu s doprovodnou fotografií doplněnou o vyznání lásky k budově gotických křivek.

Krátce po uhašení požáru se vypisují sbírky, francouzský prezident slibuje opětovnou výstavbu pařížského svatostánku, zatímco ostatní církve, dobročinné organizace s některými politiky vyzývají k připojení se k charitě podporující záchranu plameny schvácené budovy. Zhruba den po vyhlášení je přislíbeno na záchranu/obnovu katedrály Notre-Dame v přepočtu na 23 miliard korun. Mezi dárci se objevují zvučná jména, nadace, světoznámé obchodní společnosti, ale také neznámí obyčejní lidé poskytující přesně tolik, kolik si mohou dovolit.

Jak je to krásné, když se lidé semknou a dokáží pomoci zdánlivě dobré věci…pokud se ale na celou záležitost podíváte z lidskoprávního hlediska, musí vám v uších zaznít minimálně song Freddie Mercuryho ” There must be more to life than this”

Veřejnost přispívá na neživou budovu z kamene, dřeva, sochami na fasádě, zatímco na světě i přes všechen ideový a kulturně-historický význam existuje mnohem důležitější problém, na jehož vyřešení by svět měl přispívat miliardami eur během pouhých několika dnů a hodin.

Lidský život, lidské zdraví je mnohem víc, než všechny nejstarší kulturní památky světa, přesto lidé na celé planetě nejsou ochotni pečovat o plačící tváře, umírající děti, trpící zdravotně postižené a chudobou ohrožené, zatímco například pomoc na záchranu tří podvyživených dětí je lidsky, morálně i fakticky důležitější, než poskytovat podporu k obnově středověké katedrály.

Zatímco celá planeta sleduje osud Notre-Dame a přispívá na nápravu škod způsobených požárem, na celém světě umírá každý den hladem na 8 500 dětí.

To je šílené číslo, které bychom mohli jako lidstvo zastavit, nebo minimálně významně snížit, pokud by se stejnou kadencí a ochotou milionáři, miliardáři, organizace, obchodní společnosti i řadoví občané posílali peníze na sbírky podporující hladovějící.

Co jsme to za lidi, když pomůžeme pouze tehdy, pokud se ztotožníme s konkrétním hladovějícím děckem prezentovaným médii? K záchraně se musí provádět Live Aid, v médiích musí probíhat mediální divadélko, aby co největší množství lidí uvidělo v hladovějícím klukovi, holce právě toho svého potomka, blízkého člověka, kterému je třeba pomoci…jako kdyby stejné lidské bytosti, například z oblastí střední a západní Afriky, byly něco míň, než nějaká katedrála, nebo kdejaký Evropan…

A nemusí se jednat jen o Afriku, protože v samotné Asii je 486 milionů podvyživených lidí, z toho značnou část tvoří děti. Podle zprávy OSN v květnu 2018 bylo na celém světě 821 milionů podvyživených lidí. Více než polovina z nich žije v Asii a Tichomoří, což je také nejlidnatější region světa.

Dovedete si představit, jak moc by se těmto lidem pomohlo, kdyby se zorganizovala sbírka, ve které by se za jeden jediný den nasbíralo na 23 miliard korun?

Šéfové regionálních poboček FAO, UNICEF, WFP a WHO jednohlasně dodávají, že se proces odstraňování podvýživy v Asii značně zpomalil. Peníze ze sbírky podobné té na katedrálu Notre-Dame by dokázaly pomoc trpícím značně urychlit.

Výzvy pomoci na obnovu historické stavby zaznívají z úst politiků, představitelů církevních institucí, zatímco 12 milionů dětí je na tom s nedostatkem jídla tak zle, že těmto malým tvorečkům hrozí smrt z hladu.

Inu, když pošlete miliardy na pomoc hladovějícím neznámým dětem, tak za to nesklidíte takový obdiv a mediální reklamu, jako když je pošlete na obnovení jedné významné památky. To je neskutečně smutné a odporné zároveň. Co se to s námi stalo…Musí tu být více, pro co žít, než je tohle…