Červená Karkulka v sobě skrývá sexistický příběh o nevědomém přání Karkulky být svedena otcem, tedy vlkem

V dětské knihovně jedné základní školy v Barceloně si nebudou moci děti půjčit knížku o Červené Karkulce, protože zdejší školská komise došla k závěru, že zhruba dvě stovky pohádkových příběhů jsou sexistické a přispívají k šíření stereotypů o rozdělených rolích muže i ženy, zatímco zapřísáhlí odpůrci všeho, co se jen trošku dotýká genderu získali svou novou fetiš, ve jménu které je vlastenecké obhajovat na internetu Červenou Karkulku do posledních sil.

Blonďatá krajně pravicová Stonjeková známá svými košilatými komentáři z Primy po telefonu v pořadu Názory bez cenzury řekne své, aby následně odpůrci Istanbulské úmluvy pokračovali v tom, co jiní dávno předtím rozjeli na vlnách facebookových skupin a stránkách populistických médií. Generace dětí vyrostly na příběhu o sežrání babičky a Karkulky vlkem, tak v čem je potíž, když pohádkový příběh nikoho zdánlivě nepoškodil?

Milovníci kultury bílého muže zase jednou filosofují o něčem, o čem nemají ani potuchy. Pohádka o Červené Karkulce se zřejmě ústně traduje už od 14. století v mnoha variacích odlišujících se od sebe způsobem vyprávění, nebo samotným zakončením. Do češtiny byla Františkem Hrubínem přeložena galská varianta pocházející ze 17. století. Karkulka se vydává za babičkou s koláči a máslem, vlk se bojí Karkulku sežrat, protože má obavy z myslivců, a tak zjistí, kam má holčička namířeno. Předhoní ji, sežere babičku, karkulka si k babičce – vlkovi lehne a všichni víme z pohádkového příběhu bratří Grimmů, jak nakonec ten příběh skončil. Myslivec rozpáral vlkovi břicho, osvobodil Karkulku s babičkou, do břicha vlkovi dal kamení a vlk se probudí a skončí potrestán.

Dobro zvítězilo nad zlem, všichni mohou zůstat šťastni…ale co ve skutečnosti z pohledu psychoanalýzy ta pohádka čtenáři říká?

Psychoanalytik Bruno Bettelheim ve své knize “Za tajemstvím pohádek” upozorňuje na to, že Karkulka není malým dítětem, ale dospívající dívkou objevující okolní svět, ve kterém postavy vlka svůdce a myslivce ochránce představují probouzející se sexualitu projevující se oidipovským komplexem, kdy samotná Karkulka není zralá na sexuální zážitek, a tak vlka posílá k babičce, která by si se sexuálním chtíčem mohla poradit.

Bruno Bettelheim žil v letech 1903 – 1990, takže těžko někdo může začít křičet cosi o genderu Evropské unie, protože se jedná o jeden z psychoanalytických pokusů poodhalit smysl a podtext jedné z notoricky známých pohádek, kde vlk zůstává svůdcem i znázorněním všeho zvířecího a zničujícího obsaženého v mysli každého z nás. Karkulka vychází z vlkova rozpáraného břicha, čímž se z dospívající dívky stává žena…

V podání Michala Černouška dostává příběh o Karkulce další psychoanalytický rozměr o pokušení a přeměně člověka ve vlka. Problematika poznávání sexuality, dospívání je v Černouškově výkladu doplněna o setkání se s šílenstvím, protože duševně nemocní lidé bývají jako vlk z pohádky vyobcování ze středu na okraj společnosti.

Karkulka osamocena prochází lesem, čímž autor dává čtenáři najevo, že je správné být opatrnými a ostražitými, protože jinak se při setkání s nebezpečím, například duševně nemocným člověkem myslícím si, že je vlkem, může stát něco hrozného. Analogie s vlkem může být například označením pro pedofila, protože s pedofilií se i tehdejší společnost, kdy pohádka vznikala, musela nějakým způsobem vypořádat. Z pohledu dnešního humanitního vnímání světa i lidských práv se tehdejší společnost k problematice pedofilie a pedofilů postavila krutým způsobem, jakým může být například vyobcování pedofila na okraj veškerého dění.

Erich Fromm v Červené Karkulce a její červené sametové čepičce spatřuje symboliku menstruace i výstrahy, ve jménu které by se mladá dívenka měla raději starat o košík v ruce než o nějaký sexuální chtíč, kterému nakonec Karkulka podlehne, když vlk mladou dívenku sežere.

Samotné vlkovo sežrání ve Frommově podání představuje příběh konfliktu mezi mužem a ženou, kdy je vlk zesměšněn vlkovou hrou na těhotného poté, co sežere babičku s Karkulkou, za což je následně také potrestán. V určitém slova smyslu se jedná o opačný příběh oidipova komplexu, protože zde na konec dlouhého povídání zvítězí žena nad mužem.

Kdyby čecháčkovští ultranacionálové měli alespoň minimální povědomí o Frommově analýze Červené Karkulky, mohli by začít pěkně postaru plakat do kapesníčků nad tím, že muž není takovým zlounem a všechno je manipulace nějaké ženské lobby přicházející naproti kampani manželství pro každého, i když takové tvrzení je naprostá hloupost do nebe volající…nehrdinkou pro internetové hrdiny by možná zůstala Angela Carterová, která pohádkovým postavám a jejich příběhu dodávala nový výklad, čímž měnila příběhy pro nejmenší do podobenství nemajícího nic společného s původním příběhem dávných autorů.

Viz například výklad Červené Karkulky v podání povídek Vlkodlak a Mezi vlky z knihy Krvavá komnata. Příběh s dívkou v červeném se stěhuje na daleký sever, zatímco se z ustrašené holčiny stává neohrožená hrdinka uřezávající vlkovy tlapy. Když Karkulka přijde k babičce a chce jí ukázat vlkovu uřezanou končetinu, je v košíčku místo ní babiččina uřízlá ruka. Nakonec rozlícený dav lidí babičku proměněnou ve vlka umlátí k smrti.

I když se psychoanalytické pohledy na Červenou Karkulku mění v detailech, v základu hlavním pojítkem zůstává sexualita, kdy se Karkulka projevuje nevědomým přáním být svedena otcem – vlkem i nevědomou touhou zvítězit nad matkou, zbavit se mnohem zkušenějších soupeřů stojících mezi Karkulkou a jejím otcem.

Karkulka chce matce vzdorovat, sejde z cesty, protože touží po otci, zatímco vlk nemůže karkulku sežrat – sexuálně s ní navázat kontakt dokud je v blízkosti matka, nebo babička. Jakmile jsou obě postarší dospělé ženy odstraněny, může vlk dělat co si usmyslí. Vlk nesežere Karkulku do doby, než ji dostane do postele, protože tam se s ní může sexuálně sblížit.

Většina rozborů Karkulky z psychoanalytického pohledu se uchyluje tímto směrem…samozřejmě, nevědomý rámec příběhu čecháčkové nepřijmou, i když mnoho příznivců krajní pravice, radikálních směrů z mužské části obyvatelstva na pornostránkách dává přednost videím s incestní tématikou, nebo podívání se na sex teenek, rádoby dospívajících dívek se starším chlapem.

V roce 2015 videa s teen obsahem na Pornhubu v České republice patřila na první místo.

Pokrytectví je xenofobní scéně vlastní. Kritizují to, co běžně pod dojmem anonymity dělají u svých monitorů. Radují se z poddanství ženy oddávající se staršímu muži, aby následně zatleskali podivnému pornoprůmyslu ukazujícímu divákovi osmnáctiletou ženu vzhledem připomínající třinácti, nebo čtrnáctiletou holčičku, jejíž tělo omývá zjevně starší muž…

Pokud se v barcelonském případu hovoří o sexistickém obsahu Červené Karkulky, tak v tomto případě se jedná o stoprocentní pravdu, protože ten příběh sexistický skutečně je, i když se to rádoby ochráncům tradičních hodnot nelíbí.

Zakázat Červenou Karkulku v knihovnách základních škol je zbytečně radikální reakcí už jen proto, že se jedná o zlidovělou pohádku všeobecně známou. I takové příběhy o přitažlivosti dcery k otci se dají vyprávět přiměřeně k věku dítěte, protože to samo o sobě nemusí mít ponětí o veškerých tajích daného příběhu, ve kterém vítězí zdánlivě dobro nad zlem.

Radikální přístup k pohádce a její zakázání ve školách, knihovnách je pouze vlnou na fobikovy útoky, případně další rozšířená vyprávění o tom, jak Červenou Karkulku ve Španělsku zakázali.