Mezi těmi, kdo se zdrželi při hlasování o vydání Roznera byli mimo jiné kromě 12 členů ODS také Bělobrádek, nebo 3 piráti

Poslanci se rozhodli nevydat Roznera policii. Pro mnohé z nich nejsou slova o “pseudokoncentrácích” s popíráním holokaustu dostatečným důvodem k vydání svého kolegy do rukou spravedlnosti.

Pokud existují jasné obavy z nahnědnutí české politické scény, potom je to právě tento okamžik, kdy by minimálně 88 zákonodárců mělo svým voličům vysvětlovat, proč rozhodli pro nevydání člověka veřejně popírajícího část továren na smrt.

Jen v ODS bylo 7 poslanců proti a 12 se hlasování zdrželo. Pro vydání byl pouze Petr Fiala, Petr Baxa s Miroslavou Němcovou. To jasně ukazuje směr, jakým se vydává poslanecký klub modrého ptáčka nově veřejně vyzývajícího Václava Klause mladšího k odchodu z poslaneckého klubu. Ze sedmičky odpůrců vydávání pochází například ultranacionálně vystupující poslankyně Černochová známá například svou fotečkou s puškou v rukou….

ODS podle slov Václava Klause mladšího byla založena v kuchyni rodiny Klausových,. zatímco nejspíš od té doby devadesátých let minulého století se partaj přesunula do jiných zákoutí pomyslného bytu, kde smradlavá hněď neberoucí v potaz popírání holokaustu, koncentračního tábora nepředstavuje takový problém.

Až příště bude Zbyněk Stanjura v médiích opět znovu vyprávět o demokracii, ochraně demokracie a nechutnosti espéďáků, měl by si vzpomenout, jak 13. března 2019 v 16:21 hlasoval. Prostě se zdržel a namísto jakéhokoli projevení souhlasu, nesouhlasu s vydáním to nechal na kolezích a svým jednáním zvýšil kvórum nutné pro vydání kolegy ze Sněmovny. Jak vysoce hrdinské a neskutečně vlastenecké.

Zatímco vzhledem k ultranacionalismu mezi odésáckými členy očekáváte hlasitý, možná i tichý souhlas s Roznerovým jednáním a tak nějak předem si v mysli sumírujete který poslanec nezvedne pomyslnou ruku pro vydání, v poslaneckém klubu Pirátů je obyčejné zdržení se docela nemilým překvapením.

Proč Jakub Michálek, Martin Jiránek, nebo František Elfmark rozhodli pro zdržení se ve věci hlasování vydání Roznera trestnímu stíhání za “pseudokoncentrák”?

Zcela naopak žádným překvapením není hlasování děčínského ultranacionalisty v trikotu ČSSD Jaroslava Foldyny, jež sám o sobě oblibou v Noční vlky, Alexandrovce, xenofobní názory a odmítavý postoj k Evropské unii dává najevo určité politické inklinace, a tak nějaké popírání holokaustu, notabene toho romského, nemusí být pro tohoto muže důvodem k vydání zřejmě mnohdy ideově blízkého človíčka ze Sněmovny do rukou pozemské spravedlnosti, ve které není přípustné, aby kdokoli, tedy i poslanec, nebo senátor popíral hrůzy nacistické, fašistické továrny na smrt.

Ani lidovci, i když se hlásí k lidově demokratické politice nemohou zůstat v klidu, protože jejich předseda Pavel Bělobrádek byl s Pavlou Glasowskou tím, kdo se ve věci vydání Roznera také zdržel.

Partaj se nezbavila rasisty Čunka, neřeší populistu a ultranacionálně občas tlachajícího se Zdechovského, kterého nakonec KDU-ČSL staví do pozice jednoho z lídrů kampaně do Evropského parlamentu…potom možná z určitého úhlu pohledu s mylým smyslem pro cynismus Bělobrádkův postoj jen dokresluje současný stav uvnitř partaje tu tam zapomínající na křesťanské hodnoty prezentované hodnoty Ježíše Krista i jeho lásky k bližnímu svému.

Například takový Stanislav Juránek ten alespoň zcela jasně rozhodl nesouhlasit s vydáním Roznera a nesahal po tlačítku “zdržet se”. Ze STANu pro vydání před okamžikem jmenovaného zákonodárce hlasovali jen dva poslanci: Vít Rakušan s Janem Farským. Proč čtyři zdržující se poslanci STANu s Gazdíkem hlasovali tak, jak hlasovali? Je snad pro ně normální, když v éteru zazní slova o “pseudokoncentrácích”?

A jak jsou na tom komunisté? Z jejich poslaneckého klubu ani jeden člen nehlasoval pro vydání Roznera do rukou spravedlnosti. Z patnácti zákonodárců bylo jedenáct proti, tři nebyli přihlášeni a jeden se zdržel. Pro někoho to může být další z důkazů rudohnědé uvnitř třešňového sadu a mohou se najít i takoví, co si postesknou nad tím že Jiří Dolejš obecně se stavící proti nahnědlé rétorice v osudný okamžik ani nehlasoval a zůstal v kolonce nepřihlášených.

Pravda, Pavel Kováčik se jako jediný alespoň zdržel, ale ani svým rozhodnutím nepřispěl k ničemu dobrému, protože zdržení se vede, jak již bylo v článku řečeno, pouze ke zvýšení kvóra, tedy v tomto případě hranice, pro kterou bude Rozner vydán.

Pohled na výslednou tabulku hlasování je skutečně smutný. Možná by nebylo od věci, kdyby se politologové zamysleli nad tím, co všechno vyplývá z jednotlivých hlasování pro českou politiku jako celek. Přichází období, ve kterém je normální popírat holokaust Romů? Je to signál odporného hrubnutí atmosféry v České republice?