Čtrnáct tisíc daru ze spolkového účtu a na stole je kandidátka Jiřího Černohorského do Evropského parlamentu

Značná část ultranacionalisticky a protiunijně vystupujících politických stran i hnutí nevznikla zčistajasna na takzvaném zeleném hřišti registrací a sběrem tisícovky hlasů nutných k zaregistrování na Ministerstvu vnitra ČR. Extrémisté s populisty volí raději nejsnadnější cestu, kdy přejmenováním bývalého projektu někoho jiného – třeba spřáteleného vznikne jakoby nová politická strana, hnutí požadující třeba i to, co je v rozporu se zájmy České republiky.

Aliance národních sil známá především v rudohnědých luzích a hájích vznikla v červenci 2018 přejmenováním politického hnutí Občané 2011, jehož dlouholetým předsedou nebyl nikdo jiný, než Ludvík Adámek, přivádějící neúspěšně projekt nacionalismu k předčasným volbám roku 2013, kdy na kandidátce na šestém místě kandidátní listiny nechyběl například zpěvák Aleš Brichta, jehož sláva s podivnými názory na svět nestačily k oslovení dostatečného množství voličů v předčasných volbách roku 2013. Občané 2011 tehdy získali jen 455 hlasů.

Zdroj: https://volby.cz/pls/ps2013/ps2?xjazyk=CZ

O několik let později, 2. června 2018 byla za předsedkyni Občané 2011 zvolena Vladimíra Vítová, aby následně celý projekt o měsíc později změnil svůj název na Alianci národních sil. Na prvním webu Aliance národních sil byli za zakladatele Aliance národních sil označení Ing. Karel Janko, předseda České strany národně socialistické, Zbyněk Štěpán, předseda Národní prosperity, a PhDr. Vladimíra Vítová známá především spoluprací s médii označovanými za zdroj prokremelské propagandy, jako je třeba Sputnik, nebo Parlamentní listy.

Nový projekt vznikl z něčeho, co neoslovilo voliče ani přes známou osobu na kandidátce a svým způsobem ani Aliance národních sil doposud nezaznamenala žádné volební úspěchy během svého půlročního působení. Vladimíra Vítová za Alianci národních sil kandidovala na post senátorky, na který s 390 hlasy nedosáhla.

Představitelé Aliance národních sil vystupují například na prorusky orientovaném dezinformačním Svobodném vysílači, kde zmiňovaný politický projekt naleznete v sekci na boku “Partneři projektu”.

Mezi politické cíle ultranacionalistů Vítové patří požadavky na vystoupení z NATO, EU, zrušení plnění OSN Agendy 2030 a dohody OSN z roku 2008.

2. března 2019 Aliance národních sil schválila kandidátku do voleb do Evropského parlamentu. Aliance národních sil bude kandidovat na společné kandidátce se Stranou státu přímé demokracie – Strany práce a lídrem na post europoslance se stává ukřičenec Jiří Černohorský.

Zdroj: http://aliancenarodnichsil.cz/shromazdeni-ans-schvalilo-kandidatku-do-voleb-do-ep/

To je skutečně úsměvné…člověk by očekával, že Černohorského vyvolenou bude někdo jiný, když zadluženec a fobik sní o sedmdesáti tisících hlasech…samotná Aliance národních sil sice bude kandidovat do voleb, ale například za rok 2018 doposud nedodala výroční finanční zprávu.

Zdroj: https://zpravy.udhpsh.cz/zpravy/vfz2018

Když se podíváte na transparentní účet Aliance národních sil, velmi rychle zjistíte, že politické hnutí nemá moc peněz. Měsíc po založení transparentního účtu Vitová vkládá 20 000 korun nejspíš jako kauci na senátní volby, až následně nějakou větší částku ve výši 14 000 vkládá na účet spolek Jiřího Černohorského.

Zdroj: https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2301254898&f=01.02.2018&t=07.03.2019

To je zajímavé, protože proti samotnému Černohorskému byla v červenci 2018 vedena další exekuce v celkové výši 10 450 korun. Předseda zapsaného spolku nemá několik tisíc na úhradu pohledávek,

zatímco jeho spolek dává Alianci národních sil 14 000 korun daru, jež se později staly součástí úhrady poplatku za účast ve volbách…i když byl dar uskutečněn 28. února 2019, na transparentním účtě zapsaného spolku Čest, Svoboda, Respekt informaci o vydaných čtrnácti tisících nenajdete. Jiří Černohorský podle svých slov uvažoval o kandidatuře u dvou dalších politických subjektů, ale ty na křiklouna z videí z auta nereagovaly.

Jiří Černohorský částkou 14 000 korun významně Alianci národních sil přispěl na úhradu poplatku 15 000 korun za podání kandidátní listiny na Ministerstvo vnitra ČR. Z určitého úhlu pohledu a neznalosti vnitřních dohod mezi politickým hnutím a kandidátem se dá prohlásit, že si tím xenofob z taxiku koupil místo do voleb.

Po všech výdajích je na transparentním účtě Aliance národních sil 238 korun, Strana státu přímé demokracie – Strana práce ještě v roce 2017 nevlastnící ani stranické razítko má na transparentním účtě ještě míň…téměř všechny příjmy spolupracující partaje s Aliancí národních sil za rok 2017 představují členské příspěvky s velmi tučným darem.

Strana státu přímé demokracie – Strana práce poprvé kandiduje do voleb v roce 2006 s Koalicí pro Českou republiku. Se ziskem 0,15 % hlasů kandidátka nedopadla dobře. V roce 2014 partaj poslala do senátorských voleb předsedu RNDr. Radoslava Štědroně – i zde volební klání nedopadlo dobře. O dva roky později Štědroň kandidoval na senátora znovu ve volebním okrsku Bruntál. Skončil však na posledním místě.

Jiří Černohorský kdysi vzpomínal na svém profilu na Facebooku na začátky, kdy před lety pokřikoval na demonstraci Dělnické mládeže…

možná i proto mu bude Štědroňova partaj Strana státu přímé demokracie – Strana práce velmi blízká, protože minulý rok kandidovala na Ostravě s Vandasovou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti do zastupitelstva – samozřejmě, opět neúspěšně.

S Jiřím Černohorským jako lídrem Aliance národních sil volební úsilí nejspíš skončí naprosto stejně. Ostatně, co byste chtěli od člověka, který svou evropskou kandidátku opírá o konspirace, hoaxy a další nesmysly, které hltají jenom ti největší naivkové. Povídačky o velkoříší “Deutschlandfrankreich” jsou pro někoho sexy, ale jasně dokládají neschopnost kandidáta vnímat realitu, ve které žádný takový společný stát neexistuje.

Jiří Černohorský neumí žádný jazyk, věří v nesmysly, má problémy s exekucemi, přidává se na kandidátku subjektu na veřejnosti ne zrovna známého a přesto věří, že by mohl ve volbách uspět. To je tragikomicky zábavné podobně, jako když stejný Jiří Černohorský neúspěšně žádal virtuální přátele o milion korun.