Pohlaví může být mužské, ženské, nebo někde mezi tím. Teoreticky vzato, pohlaví může být opravdu mnoho, i když se to ultranacionálům nelíbí

Když přijde řeč na otázky pohlaví, téměř vždy přicházejí ruku v ruce naproti předsudečné a poměrně neznalé, zastaralé úvahy o tom, že na světě existuje pouze mužské a ženské pohlaví, zatímco mýtické a často zdemagogizované třetí pohlaví zůstává v mysli mnoha lidí podivným nápadem Bruselu, nebo Berlínu, jako kdyby lidé s neexistujícím třetím pohlavím nemohli chodit na ženský, mužský záchod, jak minule na seznamáckém pořadu poznamenal Josef Klíma.

Jako kdyby svou glosu postarší novinář s brýlemi na nose opisoval z nějaké xenofobní příručky považující třetí pohlaví jako jeden z příkladů nezdravého rozumu. Inu i veřejně známá osoba z investigativních pořadů může mít předpotopní názory na svět, v tomto případě veřejnosti servírované skrze TV Seznam.

Někteří rudohnědí a prokremelští slouhové si na problematice třetího pohlaví a gender politiky snaží vytvářet kariéru uvnitř extrémistické scény, kdy internetovými skupinami zaševelí dotazy na to, jak osoby se třetím pohlavím oslovovat, aby následně v podivných diskusích splynuly v jeden beztvarý patvar pojmy jako pohlaví, pohlavní identita, pohlavní role, protože předsudky vykreslují hlavní šablonu rozdělující svět na mužský, ve kterém žena zůstává ochranitelkou dětí, kuchařkou, milenkou i uklízečkou v jednom.

Ve skutečnosti třetí pohlaví není ničím novým. Můžete se s ním setkat například v hinduismu, kdy vyznavači tohoto náboženství indickou skupinu transsexuálů, hermafroditů, eunuchů a transvestitů označují pojmem hidžra, který není cizí ani islámu, zvláště v období mughalských vládců, kdy v pozdní mughalské době splynuly hinduistické a islámské tradice v komunitu takzvaných hidžrů, v indickém prapůvodu věřících v hermafroditní božstvo Bahučáru.

Například ve svaté knize hinduistů Bhagavadgítě se s hidžry setkáte víc než dost. Ve všeobecně známém staroindickém eposu Mahabharátě jedna z hlavních postav rok svého života strávila jako eunuch, a tudíž i zde se vyskytuje v hlavní linii pojem třetího pohlaví, i když většina kritiků třetích pohlaví o takové skutečnosti nemá ani pojetí, protože klasické vzdělání těmto lidem moc neříká.

V hinduistické mytologii je mnoho příkladů přeměny božstev z muže na ženu…viz případ boha Višny, který se údajně dokázal přeměnit v překrásnou ženu, aby tak přemohl démona. Zajímavý je také případ Šivy, který může být jak ženou, tak mužem.

Rozdíl mezi katolickou vírou a hinduismem je zřejmý. Pokud pomineme něco jako polyteismus a monoteismus, rozdíl ve filosofickém přístupu k životu a světu, pak je tu rozdíl například v tom, že v křesťanství je transsexualita zamítána, protože Bůh stvořil muže a ženu, zatímco v hinduismu nalezneme oboupohlavní bytosti už v základních knihách polyteistického náboženství.

Tisíce let staré náboženské texty něco hlásají, ale například v takové Indii bývají transsexuálové silně diskriminováni, zatímco někteří katoličtí kněží k transsexualitě přistupují s pochopením a pomáhají těmto lidem k plnohodnotnému začlenění do společnosti, která se zcela správně vyvíjí a odstraňuje jednotlivé za staletí nashromážděné předsudky do minulosti dějin, protože transsexuál v nejrůznějších “transvariacích”( gross-dresseři, draq-queens, draq-king, bigendeři, gender-blendeři, androgynové a další…) zůstávají obyčejnými lidmi zasluhujícími nejen respekt, ale také právo nebýt diskriminován.

Nabízí se jednoduchá otázka, opravdu existují jen dvě pohlaví?

Na to se těžko odpovídá, i když průměrný ultranacionál z Facebooku by bez váhání řekl, že po narození je každý mužem, nebo ženou a nic víc mezi tím neexistuje,

ale věda tak jednoznačná není, protože ve skutečnosti z lékařského hlediska hranice mezi mužským a ženským tělem zůstává nejasná, i když každý, kdo kdy žil, byl vytvořen smíšením genů ženy a muže.

Zdroj: https://www.sport.cz/ostatni/atletika/clanek/156058-semenyaova-je-podle-testu-hermafrodit-nema-vajecniky-ale-varlata.html

Mužský pohlavní hormon testosteron je přítomný jak v mužském, tak ženském těle. Rozdíl tkví zdánlivě v množství prvoplánově určujícím, kdo vypadá více žensky, nebo mužsky. Když se v dobách dávno minulých na závodech rozlišovalo, zda sportovec je muž, nebo žena, postupovali rozhodčí na základě neuctivé vizuální kontroly rozdělující účastníky závodů na ty, co mají penis a na ty, kteří penis nemají. S takovým postupem by určitě souhlasili internetoví hejtři považující LGBTQ komunitu za něco nenormálního.

Ale když se od roku 2000 některé ženy testovaly na základě množství testosteronu v krvi, zjistilo se u rozsáhlého výzkumu více jak osmi set sportovkyň, že v některých případech množství testosteronu nemůže pokaždé spolehlivě rozlišit od sebe muže a ženy.

15 procent mužů má totiž hladinu testosteronu nižší, než je všeobecně běžné a naopak 13 procent žen má hladinu testosteronu vyšší, než bývá obvyklé.

Jak tedy o těchto lidech hovořit? Mají právo účastnit se v závodech rozdělených do kategorií muž/žena? Neexistuje jasná hladina testosteronu, podle které je možné určit, zda je sportovkyně opravdu ženou, nebo sportovec opravdu mužem. Dokonce ani neexistuje žádný důkaz o tom, že by vyšší hladina testosteronu někoho ve sportu zvýhodňovala třeba v síle, rychlosti, šikovnosti, soustředění…

Určovat pohlaví na základě množství mužského pohlavního hormonu je hloupé. Jak tedy určit, zda má žena sportovat v kategorii žen?

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/sport/atletika/atletky-s-vysokou-hladinou-testosteronu-mozna-budou-mit-vlastni-soutezni_1805011353_tat

Možná by nebylo od věci rozhodovat o tom, jestli je žena ženou podle toho, kým se dotyčná žena cítí být, protože třeba ve věci uvažování, velikosti inteligence nic jako mužský a ženský mozek neexistuje. Snímky z magnetické rezonance skutečně neumožňují rozhodnout, zda daný vzorek je mužský, nebo ženský, protože oba dva jsou stejní.

Na genetické úrovni existují dva pohlavní chromozomy Iks a Ypsilon. Ženy mívají obvykle dvě Iks a muži jedno Iks a jedno Ypsilon.

Ovšem malé procento dětí se rodí s jiným uspořádáním. Jak k takovým lidem z hlediska vnímání pohlaví přistupovat?

Čím více se vědci dozvídají o biologii pohlaví, tím více to skutečně vypadá, že existuje víc pohlaví, než jenom notoricky a často předsudečně vnímaná dvě pohlaví.

Někteří lidé se skutečně na genetické úrovni nevejdou do šablony mužů a žen. Viz příklad jednoho procenta spoluobčanů všeobecně označovaných za intersexuály, jejichž biologické pohlaví neodpovídá jejich fyzickému vzhledu.

Mnoho intersexuálů si ani neuvědomuje, že jsou intersexuály. Žena vypadá přitažlivě, nemá menstruaci, tělo vypadá úplně žensky, ale uvnitř samotné ženy je něco špatně. Tělo nedokáže produkovat vajíčka, nebo ženský pohlavní hormon. Na genetické úrovni takové ženy se nalézá chromozom Iks Ypsilon, nikoli však Iks Iks, jak bývá u žen obvyklé. Taková žena je podle genů mužem, ale vzhledově vypadá naprosto žensky. Jak tedy tuto osobu označit? Je ženou, nebo mužem?

Lidský genom je nesmírně složitá molekula. Vysílá miliony a miliony instrukcí, kterými se tělo při růstu řídí. A jednou z nich je také určení pohlaví.

V každé buňce lidského těla je 46 chromozomů, zapojených do sebe v počtu 23 párů. Polovinu máme od matky, druhou od otce. Geny uvnitř chromozomů určují vše od barvy očí, po barvu kůže. Chromozomy Iks Iks, nebo Iks Ypsilon určují pohlaví.

Na chromozomu Ypsilon je malý gen SR Ypsilon mající zhruba 887 základních párů. Přesně tato část určuje pohlaví. Když tento gen nepracuje správně, může vyrůst vzhledově vypadající žena s mužským, nebo “obojetným” pohlavím.

Klidně postačí, aby si jeden základní pár z celkem tří miliard vyměnil místo s jiným a vznikne v lidském těle tzv. bodová mutace.

Pouze nepatrná změna na genetické úrovni dokáže člověku převrátit doslova vesmír vzhůru nohama. Žena je fyzicky podobná ženě, nemůže mít děti, nikdy nebude rodit, geneticky je mužem a občas i pohlaví vypadá odlišně…

Krajně pravicoví radikálové po nocích louskající jedno porno za druhým by tuto ženu posuzovali podle vzhledu, takže by měli klávesnice plné povídek o tom, že intersexuálové neexistují, když žena vypadá jako žena, i když nikdy menstruaci nedostane…a v tom tkví jádro pověstného zakopaného psa na xenofobově zahradě. Předsudky svádějí ke zjednodušení – tedy posuzovat okolí na základě vnějších znaků bez jakýchkoli hlubších poznatků.

Puberta není vůbec jednoduchá. Je to složitý proces, kdy klidně může dojít ve výjimečných případech ke změně dívky na chlapce a naopak. Testosteron “láme rekordy” a na genetické úrovni je k vidění chromozom Iks Ypsilon…biologicky se jedná o muže, ale v pubertě se prosadí jejich fundamentální biologické pohlaví.

Velmi brzy ve vývoji člověka je zapotřebí testosteron. K aktivaci mužskosti v matčině břiše při vývoji plodu je zapotřebí hormon DHT vznikající v děloze z obyčejného testosteronu. Síla DHT při přerodu na muže je mnohem důležitější, než samotný testosteron. O přerod testosteronu na DHT se stará enzym 5 Alfa Reduktáza.

Pokud dojde k nějakým mutacím při tvorbě hormonu DHT, potom se může z z dívky ve dvanácti letech klidně stát muž.

Tedy, jinými slovy, v ojedinělých případech může člověk klidně být během svého života ženou i mužem. Za co se považuje muž, který žil jako děvče?

Pohlaví se používá běžně pro fyzický popis jedince. Ovšem gender je úplně něco jiného, nehmotného, biologicky daného, protože tento pojem popisuje vnitřní pocit, jak se člověk cítí být a s čím identifikuje sebe sama.

Gender nepřidělují dětem rodiče, jak se dlouhá léta chybně předpokládalo.

Na genderu je něco vnitřního, přirozeného. Není to představa získaná od okolí. Je to stav mysli nějakým způsobem spojený s pohlavím člověka. Pohlaví není tak prosté jako muž a žena. Přibližně 1 z 300 lidí se identifikuje jako transgender. I když je fyticky člověk ženou, vnitřně se cítí nespokojený a považuje sebe sama za muže a naopak.

Spojení mysli s tělem je složitým mentálním tancem, do kterého mozek vkládá řád identifikující to, co považujeme za nejdůležitější. Informace ze zraku jde do specializovaných částí mozku identifikujících tělo, tváře…temporoparietální junkce zjišťuje, jestli tváře a těla patří nám.

Další spojnicí mezi tím vším je mozkové centrum pro identitu – prefrontální kůra, jejíž prací je určení, zda ten obraz, který vidíte, jste vy. Tato popsaná část zajišťuje jednoduše řečeno soulad duše s fyzickým tělem a to vše funguje naprosto mimovolně bez vědomého ovlivnění člověkem.

Vnímání těla je automatické. Schopnost poznat a znát se je většinou samozřejmá a všední, ale transgendeři s tímto mají problém. Duševním zrakem vidí tělo odlišující se od jejich fyzického vzhledu. Dialog při pohledu do zrcadla mezi oblastmi mozku spojující tváře s tělem neprobíhá obvyklým způsobem.

Aby to nebylo tak jednoduché, na buněčné úrovní neustále zuří válka mezi samcem i samicí v těle každého z nás.

Jak již bylo v článku řečeno, gen SR Ypsilon určuje, zda daný jedinec bude mužem. Když je aktivní, začne vývoj samce – tedy muže. Další gen DnTR1 napomáhá vývoji varlat a kupodivu bývá aktivním i v dospělosti. Pokud dojde k jeho odstranění i během dospělosti, dojde ke změně pohlaví a v samčím těle se vytvoří vaječníky.

Jinými slovy, buňky, které z nás vytvářejí ženy a muže nemusejí po celý život zůstat stále stejné. Každý člověk začíná s geny, které nás přetáhnou k samčímu, nebo samičímu pohlaví. Prvních šest týdnů v děloze při vývoji plodu existuje rovnováha, nevítězí ani samčí, samičí pohlaví. Ale po šesti týdnech, bude-li mít embryo chromozom Ypsilon, začne působit gen SRY, který jako kotva napomáhá mužským genům v práci přejímání kontroly a z embria se stane muž.

Jakmile je pohlaví určeno SRY předá otěže DnTR1, který dohlédne na to, že se plod stane mužem. Kdyby DnTR1 musel své místo opustit, přijde na ženské části ke slovu gen FOXL2 využije příležitost a začne měnit tělo na ženské pohlaví. Ženské geny jsou aktivovány a ty mužské podlehnou. K řeči se dostávají ženské buňky.

Boj o to, zda zvítězí DnTR1, nebo FOXL2 trvá celý život.

O tom většinou lidé pyšnící se s cedulkou “Bílý heterosexuální muž” rozhodně nevědí. Teoreticky je možné dospělé lidské tělo přimět, aby vyrábělo jednotlivé geny, takže klidně teoreticky muž může rodit, žena může mít spermie….takovým představám se šovinisté o nadvládě muže vysmívají.

Pohlaví a gender mohou být mužské, ženské, nebo někde mezi tím. Teoreticky vzato, pohlaví může být opravdu mnoho, i když se to ultranacionálům nelíbí. Svět je mnohem složitější, než si přízemní hejtři a neználkové myslí. Je více než dobře, že společnost přemýšlí jinak a například v Německu je diskuse o třetím pohlaví, protože těch bude nejspíš mnohonásobně víc, i když pseudovlastenci s tím mají problém.