Kýčovitými grafikami ultranacionalisté dokazují, že se skutečným vlastenectvím nemají nic společného

Na grafice ultranacionalistů, jednotlivých plakátech a dalších propagačních materiálech radikálů účelově vydávajících se za české vlastence je vidět ubohost i neschopnost extrémistů, kdy ke čtenáři cupitají odhodlaná slova o boji za všechno české, zatímco dívčina v nečeské zbroji v originální podobě pochází z nenáviděného Západu tolikrát promílaného prokremelskými nadšenci v nejedné rudohnědé diskusi.

Za typický příklad by mohl sloužit plakát lákající na koncert radikálně vyjadřující se kapely Sons of Bohemia oblíbené zejména mezi neonacisty. Začínali jako revival Landova Orlíku, aby následně společně s Hnídkovým Ortelem vystupovali na koncertech do doby, než se na internetu objevila fotka Hnídka držícího okolo ramen holčičku s tmavší pletí. Texty Sons of Bohemia byly prezentovány jako tvrdší hudba orteláckého stylu, proto ke xenofobům s kytarou v ruce a bubnem poblíž mají blízko nejen neonacisté, ale také někteří orteláčtí fanoušci prvoplánově neztotožňující sebe sama s neonacistickou klikou.

Sons of Bohemia nabízejí stejné kýče, chcete-li fetiše jako ostatní ultranacionální hračičkové v okolí.

K obrázku zrzky pocházející z Pinterestu tvůrci plakátku vloží do spodní části rádoby téměř runově vypadající text o boji,

aby následně tvůrci nenávistných popěvků oblíbených především v zaplivaných putykách oznámili potenciálním návštěvníkům, že spolukoncertujícím subjektem nebude nikdo jiný, než skinheadští ukřičenci z nedávno založené kapely Rota nazdar. V roce 2015 natočili svou prvotinu Zrození, díky které zahájili veřejné vystupování a mezi neonácky oblíbení nesynové bohemie dají těmto lidem šanci projevit se třeba před radikálně zaměřeným chomutovským publikem.

Mezi popěvky mladých skinheadů z Roty nazdar nechybí ani oslava devadesátých let dvacátého století dávající jasně najevo náklonnost k homofobii, rasismu.

Ale Sons of Bohemia nejsou s nenávistí pozadu. První československá vojenská jednotka působící na území Francie, po níž si mladíci dali název, by nejspíš koukala, kdo se jejich jménem honosí, i když holohlaví mladíci bušící do bubnů a baskytary nemají se statečností a vlastenectvím pranic společného.

Při pohledu na plakát radikálů člověk chtě nechtě musí přemýšlet o tom, jak ty existence snů o bílé společnosti vnímají vlastenectví. Je jím dívka z pinterestáckého alba “Bojovnice a panny štítu”?

Když chybí skutečný smysl pro vlastenectví neútočící na menšiny, potom k překonání strachu z vlastní malosti klidně použijete kýč vydávaný za ideál vlastenectví, kdy i zrzka odkazující ve skutečnosti na keltskou kulturu vykreslenou podle nereálných představ romance devatenáctého století zobrazuje dokonalý příklad vlastenectví pocházejícího z tragikomických snů rádoby bojovníků dennodenně sepisujících hejty na klávesnici vůči všem, kdo neodpovídají představě o nadvládě bílé křesťanské Evropy.

Extrémisté se na koncertu pobaví, utvrdí se v nenávistných postojích a dokonce i na sociálních sítích naivně nasdílí určitě pracně vytvořený kýč, protože si myslí, že přesně tak vypadá opravdové vlastenectví.