Krajní pravice je vážným ohrožením pro budoucnost i stabilitu Ukrajiny

Z lidskoprávního hlediska není situace na Ukrajině vůbec dobrá. Kvůli vládní podpoře rádoby vlasteneckých zákonů a postojům nejrůznějších politiků dochází k nárůstu krajní pravice, kdy se příznivci radikálních názorů projevují stále více agresivněji, protože se cítí neohroženými.

Za typický příklad by mohl sloužit pokus o útok zhruba dvou set extrémistů z listopadu minulého roku na padesátičlenný pochod lidskoprávních aktivistů zaměřený proti transfobii v ukrajinské společnosti. Extrémisté demonstranty obestoupili s dýmovnicemi v rukou a křičeli “zmizte buzíci” a stříkali demonstrantům do očí pepřový sprej. Málo početný policejní doprovod, který měl zabezpečit poklidný průběh demonstrace raději celou akci zrušil.

Extrémisté zvítězili, protože dosáhli toho, co chtěli. Stejně skončili v některé z náleven, zatímco policie nebyla schopna udělat to, co se od ní očekávalo. To je velmi smutné.

Neobanderovci stále častěji napadají novináře, odpůrce ultranacionalismu…Řada lidi, od aktivistů za lidská práva až po vědce je obětí násilného jednání krajně pravicové scény, protože úřady se k jednotlivým incidentům mnohdy staví mírně řečeno vlažně.

Tento rok na Ukrajině budou probíhat jak prezidentské, tak parlamentní volby, a tak je možné očekávat, že vlna násilí bude v možná ještě větší míře pokračovat dál.

Téměř pět let po Majdanu, kdy byl ze země zaslouženě vyhnán proruský zkorumpovaný prezident Janukovyč se stát zmítá pod nadvládou oligarchů v násilí. Například v březnu 2018 na Mezinárodní den žen skupinka krajně pravicových radikálů zaútočila na čtyři levicově orientované feministické aktivistky. Jeden z policistů tou dobou hlídkujících na ulici údajně napadeným ženám řekl “Nechci vás, kurva, chránit” a přidal se svou neaktivitou k extrémistům.

Stále častějšími terči neonacistických útočníků na Ukrajině zůstávají místní Romové.

20. dubna 2018 příslušníci neonacistického polovojenského spolku C14 známého na veřejnosti pod označením Sich oslavovali žhářským útokem na romské příbytky v přírodní rezervaci Lysa Hora narozeniny Adolfa Hitlera. Napadeno během incidentů bylo neonacisty také několik Romů, na které neonacisté házeli kameny. Policie zahájila vyšetřování proti neonacistům z C14, zatímco tento velmi nebezpečný a vysoce násilnicky chovající se spolek zažaloval redakci jedněch novin za to, že je novináři označili za neonacisty. Muž, který útok zamaskovaných radikálů vedl byl za čin odsouzen ke směšnému dvouměsíčnímu podmínečnému trestu

Další útok členů C14 na Romy se odehrál 1. května 2018, kdy skupina maskovaných mužů ozbrojených zbraněmi donutila romské rodiny žijící v blízkosti Ternopilu na západní Ukrajině, aby uprchly do lesa a pak požádaly o dočasné obydlí. Během řádění byly zapáleny příbytky Romů a tři osoby byly při útoku zraněny.

V červnu 2018 zase jiná neonacistická skupina během útoku na romské příbytky poblíž Lvova napadla a bodla čtyřiadvacetiletého Davida Papa, který zranění podlehl. Neonáckové si průběh vraždy mladíka, zapalování domů v romské osadě natáčeli a streamovali jej na internetu. Osm členů násilnické neonacistické skupiny nemělo ani 18 let. Útočníci byli policií zadrženi a nyní čekají na vynesení rozsudku.

Násilí vůči Romům eskalovalo na Ukrajině v červnu minulého roku, kdy jednotlivých případů bylo opravdu více než dost. Choutky zaútočit na Romy stále neslábnou a průběžně se stále objevují.

Například v říjnu 2018 jeden z vysoce postavených představitelů neonacistického paramilitárního spolku C14 na Facebooku vytvořil video s komentářem “čištění po cikánech v metropolitní stanici”.

Зачистка після циган на столичному Вокзалі

Zveřejnil(a) Сергій Бондар dne Úterý 23. října 2018

Kdyby ukrajinská armáda, vláda nevyužila krajně pravicové extrémisty jako vojenskou sílu vůči Rusku na východě země, určitě by nedošlo k tak “neochvějnému” postavení krajní pravice v ukrajinské společnosti. V násilných skutcích krajně pravicových ukrajinských extrémistů se možná v některých případech podepisuje nátura bojovníků na východě Ukrajiny, kdy “vojáci” s kulomety vyznávající hodnoty krajní pravice nemají po návratu z bojiště co dělat, a tak útočí na menšiny, nechávají se najímat jako tvrdí hoši bez skrupulí.

Je až k neuvěření, že jsou nejrůznější neonacistická uskupení i přes svou násilnickou současnost pokládána za součást demokratické společnosti, kdy se o neonacistech jako o náccích nehovoří.

Na veřejnosti se oceňují bojové zásluhy, zatímco o neonacistickém, rasistickém a vysoce nenávistném postoji se mlčí, nebo se takové inklinace zlehčují a ten, kdo na tyto aspekty poukazuje, bývá označován za kremlofila, Putinova agenta.

To je velmi špatné a nesvědčí to současnosti, ani budoucnosti Ukrajiny a ukrajinského lidu. Například jeden okres městské rady v Kyjevě podepsal nedávno memorandum o spolupráci s organizací vedenou vysokým představitelem neonacistického spolku C14, i když stejný muž v říjnu 2018 vedl útok proti Romům na kyjevském nádraží.

I když oficiálně krajně pravicové organizace a spolky nespolupracují s místními úřady, jednotliví představitelé krajní pravice získali velmi prominentní pozici v ukrajinské politice.

Na summitu politických stran konaném v říjnu minulého roku byl mezi pozvanými a řeč pronášejícími mimo jiné bývalý člen fotbalových hooligans a neonacistického spolku C14 Serhii Filimonov touto dobou působící v Azovu, který v posledních měsících zažil velké změny, kdy se společenství krajně pravicových a k neonacismu hlásících se bojovníků rozdělilo na tři části mající za úkol získat větší vliv, který i tak v určité míře existuje díky zapojení do bojů na východě země proti ruským a proruským separatistům.

Je opravdu smutné, když se mezi seriozní politické strany dostane človíček zastupující politické záměry Azova. Filimonov se mimo jiné podílel na útocích vůči fotbalovým fanouškům s tmavší pletí v roce 2015.

Ukrajině také neprospívá, když se v těsné blízkosti krajně pravicových subjektů objevují členové vlády.

Jako příklad by mohla sloužit ukrajinská ministryně zdravotnictví Ulana Suprunová, která nejenže neonacistům a násilníkům z C14 poděkovala za jejich služby, ale také sama se objevila vedle vysokého představitele jmenovaného spolku spjatého například s násilím vůči ukrajinským Romům. Činy C14 bývají chválené – zidealizovaný předobraz hrdinů je vykreslen, proto z ideového hlediska mnozí zapomínají o koho se ve skutečnosti v případě C14 jedná.

Lidskoprávní aktivisté, lidskoprávní organizace dokonce říkají, že některé krajně pravicové organizace mají blízko k ukrajinským zpravodajským a bezpečnostním složkám.

Například samotný Azov je pod ochranou ukrajinského ministra vnitra Arsena Avakova. Neonacisté z C14 údajně mají blízko k ukrajinské zpravodajské službě SBU. Šéf C14 Jevhen Karas byl v mnoha lidskoprávními aktivisty obviněn ze spojení s ukrajinskými zpravodajskými službami . Ostatně, sám Karas v roce 2017 prohlásil, že další představitelé krajní pravice dostávají tipy od ukrajinské zpravodajské služby.

Hajlující muž uprostřed je Jevhen Karas

Představitelé C14 jsou k vidění na akcích ukrajinské pravoslavné církve. Styky s vysoce postavenými ukrajinskými politiky, státními úřady mají další představitelé ukrajinské krajní pravice.

Není proto divu, že neonacisté, krajně pravicoví extrémisté se cítí býti silnějšími v kramflecích. Viz pochod z 1. ledna 2019 na památku Bandery. Situace prohlášením banderových veteránů za hrdiny ničemu nepřispívá.

Krajní pravice může násilným jednáním ohrozit průběh chystaných voleb.

Mimochodem americkým Kongresem financovaný the United States Institute of Peace varoval, že existuje značné riziko, že extremistické skupiny fyzicky ohrozí voliče a kandidáty, etnické či náboženské menšiny , levicové aktivisty, LGBTQ komunitu nebo aktivisty za lidská práva během voleb.

To je velmi nebezpečné. Samotné volby budou nejspíš také v ohrožení z ruského zásahu, kdy se Kreml bude pokoušet o ovlivnění volebních výsledků na Ukrajině. Nebezpečná je také reakce krajní pravice po volbách, kdy si mohou extrémisté vybít svou zlost na ukrajinské společnosti v případě, že nevyhraje radikály podporovaný kandidát, politická strana. To by mohlo znamenat další vážné problémy pro budoucí vývoj na Ukrajině.

Bylo by neskutečně skvělé, kdyby se stát se svými úřady a úředníky začal na Ukrajině chovat zodpovědně třeba tím, že by přestal spolupracovat s lidmi z krajní pravice, nebo kdyby někteří ukrajinští politici přestali chválit bojové skutky krajní pravice na východě Ukrajiny s vědomím, že stejní bojovníci rasisticky a násilně vystupují nejen vůči minoritám.

Situace není skutečně jednoduchá, ale podpora extrémistů z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Nehledě na to, že takový přístup zbytečně nepřímo napomáhá demagogickým lžím Moskvy pokoušející se o podrývání stability Ukrajiny.

.