Je Tomáš Ortel neonáckem, obyčejným rasistou, obojím, nebo jen nešikovným popěvkářem xenofobních “písní”?

Tomáš Hnídek, úředně přejmenovaný na Tomáše Ortela se i se svým rádoby hudebním tělesem pravidelně dušuje v médiích, že není rasistou. Jak by jím také mohl být, když i ta kratičká “kariéra”, ve skutečnosti dlouhá jeden a půl roku, v neonacistické kapele Conflict 88 byla podle zpěvákových slov jen mladickou nerozvážností, na kterou, jak si později ukážeme, hvězdička nahnědlých vod ráda vzpomíná a nestydí se za ni.

Minimálně svou fyzickou přítomností se na pódiu Tomáš, tehdy příjmením ještě Hnídek, podílel už během prvního roku svého působení v neonacistické kapele na prezentaci nových písní z právě vydaného “nosiče” “Boj národů”, kde se to rasismem a přeběleným rejem nenávisti vůči jinak na kůži zabarveným a Židům jen hemží.


Zdroj: http://www.diskografie.cz/conflict-88/boj-narodu/


Tomáši Ortelovi tehdy bylo nějakých devatenáct a za vzor mu sloužil Landův Orlík, který s rasismem a nenávistí na tom nebyl o nic lépe. To se potom o nerasismu po několika desetiletích vykládá, když conflicťácké verše songu Sionismus “Je to nebezpečí, které nezná mezí, vystavěli synagogy, poroučet by chtěli. Probuďte se, válečníci bílý Evropy, srazte konečně na kolena ty židovský psy” nevadily sluchu ani mozkovým závitům bývalého bubeníka a současného zpěváka protimuslimských textů. 

Náklonnost k rasismu, nenávisti vůči odlišnostem není zrovna tou, která by se během života zcela běžně měnila jako ponožky na nohách. Proto není divu, že někteří, stále možná oprávněně, podezírají Tomáše Ortela z rasismu a náklonnosti k whitepower ideálům.

Tomu také nahrává mimo jiné i způsob nastartované pěvecké kariéry, kdy změnu z bicích na kytaru rozproudil až okamžik, kdy Dělnická strana zvolila tehdy ještě Hnídkovu skladbu za svou hymnu a světlo světa v roce 2013 spatřila islamofobní odrhovačka Mešita. Vandasova partaj byla později soudem zrušena kvůli nepřímé propagaci německého nacionálního socialismu…viz osobitý přístup Jiřího Štěpánka kandidujícího v minulých volbách za předvolební politický subjekt “Česká Plzeň – Naše šance”.

Tomáš Hnídek Ortel založil v roce 2002. Conflict 88 opustil někdy v rozmezí let 1995/1996. Písně původem pocházející z “dílny” Conflictu 88 ale zpívá dál v takzvaném akustickém provedení, jak můžete vidět na videozáběru z roku 2012.


Na stejném koncertě před šesti lety Ortel zpíval další conflicťácký šlágr Vrať se k nám.

Od neonacismu a rasismu je z obecného pohledu k rádoby kultu vlastenectví velmi blízko. Ta conflicťácká minulost nebude, jak se zdá, vyčpělou momentkou jednoho popěvkáře z islamofobních koncertů. Kdyby tomu bylo jinak a jednalo se jen o mladickou nerozvážnost, Ortel, původně Hnídek, by se k písním Conflictu 88 nevracel.

Přítomnost na demonstraci a akcích Adama B. Bartoše, Řádu národa, nebo Vandasovy Dělnické strany sociální spravedlnosti cosi napovídá o hodnotových žebříčcích interpreta, ale možná ještě víc o vnitřním rozpoložení zpěváka pochybných textů poví samotný Ortelův autogram zachycený na kousku ubrousku na parníku Odra 31. srpna 2018, kdy se mužík s islamofobní slinou v tónině podepsal jedné z fanynek na památku během akusticky laděného večera.

Doslova nepřehlédnutelným na podpisu zůstává velké óčko s jakoby křížem uprostřed.

Zdroj: Facebook


I naprostému analfabetovi v oblasti extrémistické scény musí být jasné, o co se jedná. Lidé podpisy, nebo chcete-li autogramy okrášlují tím, co je jim k srdci nejbližší. Ortelovo óčko se až nápadně podobá whitepower znaku rasové nadřazenosti, kde stěžejními názory bývají rasismus, nenávist k minoritám i odlišným lidem ve společnosti, případně víra ve vůdce i nadšení pro nejrůznější kulturně šovinistické názory na svět.


Vlevo óčko z Ortelova autogramu, vpravo jeden ze znaků whitepower komunity

Ta podoba s kýčem whiter power komunity vyholenců a nejrůznějších agronácků je velmi blízká.

A že rasismus nebude Ortelovi cizí ani v současnosti napovídá také text ortelácké písně Problém, kde Tomáš Ortel označuje Romy za “špínu” a v rámci generalizací všechny Romy označuje za zloděje poklopů od kanálů.


Zdroj: http://www.ortel.cz/tvorba/text-skladby-ortel-problem-problem


Text se svou povahou velmi blíží jemnějšímu podání z působení v Conflict 88. Ale další ortelácká píseň Cizinec je také rasistickou a bazíruje na předsudcích, na základě kterých extrémisté útočí na zahraniční návštěvníky Česka.


Zdroj: http://www.ortel.cz/tvorba/text-skladby-ortel-defenestrace-cizinec

Na těchto hudebních tragédiích je nakrásno vidět, že nenávist z not Tomáše Ortela nezmizela…a v žádném případě se nejedná jen o islamofobii, které značná část orteláckých fanoušků doslova propadla.

Ortelovy “písně” skutečně nejsou hitovkami nejvyšší kvality…ale co byste chtěli od někoho, kdo nepřímo vyzývá pomocí popěvků k náboženské i rasové nenávisti…Občas, tu tam Tomáš Ortel jednotlivé koncerty “okrášluje” ideozpěvánkami jako je například ta o bílé barvě. Bílá se nalézala v antisemitských textech Conflictu a bílá se rovněž vyskytuje v amatérsky zachycené písni z jednoho z nedávných koncertů.

Až si člověk říká, že by se ten člověk s kytarou v rukách měl dát raději na kariéru malíře, když tolik miluje bílou barvu, o které hostům na “koncertě” tak vesele popěvuje.

Texty o bílé poletují vzduchem, až dokonce možná i ti fanoušci ze sociálních sítí pochopí, co se autor pokleslého textu snaží nepřímo říct. Tak například jistý Tomáš z DSSS neváhá a za slova s bílou tématikou bez problémů sází zákonem zakázanou zdravici slovenských fašistů z dob Slovenského štátu, kdy u sousedů vládli tzv. neoluďáci kolaborující s nacistickým Německem i samotným Adolfem Hitlerem.

To je panečku vlastenectví jako obr…jen opravdový vlastenec by se za Tomáše z facebookového příspěvku i Tomáše z Ortelu musel propadat do země, protože to, co oba dva provádějí a veřejnosti ukazují, není ani omylem vlastenectví a s vlastenectvím to nemá nic společného.

Ale to nejspíš skalním fandům nevadí, protože příslušnost ke klanu “přispěvatelů na snadný život Tomáše Hnídka – Ortela” rádi přispějí nákupem nějakého toho předraženého šmuku, jako je třeba tretka s křížem na krku.

Co na tom, že symbolika nemá nic společného s češstvím, a že z řádu pruského krále Fridricha Viléma III. ze záhybů čouhá pangermanismus, proti kterému tak vehementně s demagogií na jazyku vystupují Ortelovi skalní fanoušci.

I na tomto podstatném detailu je vidět, že ortelácké vlastenectví nemá nic společného se skutečným vlastenectvím, protože skutečná láska k vlasti nemůže být lemována nenávistí vůči ostatním národům, kulturám, nebo třeba i vůči lidem, kteří s organizováním koncertů nesouhlasí.

Čím výše v tomto ohledu agresivita stoupá, tím více je zřejmé, že opravdové vlastenectví zůstáváu hejtrů a vyhrožovačů na tisíce kilometrů vzdálené.