Žhářský útok v Užhorodě si podle tvrzení novinářů objednal zaměstnanec poslanecké kanceláře AfD

Na začátku února minulého roku tři pachatelé v ranních hodinách v západoukrajinském Užhorodu vhodili do prostor kanceláře Společnosti maďarské kultury Zakarpatska lahev se zápalnou směsí. Požár, který po dopadu molotova začal, zničil přízemí budovy.

Média sice v jednotlivých článcích spekulovala o činu ukrajinských neofašistů, protože na zapálené budově byly sprejem nastříkány svastiky, ale policie krátce po zahájení vyšetřování žhářského zločinu poukazovala na to, že za případem stojí na základě rozklíčovaných záběrů pouliční kamery pachatelé z ciziny.

Zdroj: screenshot z https://www.tvp.info/40726696/polacy-oskarzeni-o-terroryzm-po-spaleniu-wegierskiej-placowki-na-zakarpaciu

Policisté odkrytím identity dvou útočníků zároveň nepřímo odhalili, že neofašisté mohou být nebezpečím, pokud ke svým nechutným a značně zvráceným ekvilibristikám dostanou prostor. I když existují rádoby zmodernizované neofašistické a neonacistické organizace neprojevující se symbolikou ideologií Duceho a Hitlera, stále podobnou rétorikou, filosofií a ochotou ublížit zůstávají nebezpečím nejen pro společnost, ale také samotný stát, ve kterém žijí.

Zdárným příkladem by mohla být polská neofašistická organizace Falanga, z níž jeden z aktérů žhářského útoku v Užhorodu pocházel.

Michal P. je krakovským soudem obviněn z podpory terorismu, protože únorový útok z roku 2018 financoval, vybral přesný datum zapálení části objektu, podněcoval ke vhození molotova ostatní a mimo jiné také podporoval finančně proruské extrémisty na sousední Ukrajině.

Na tomto případě je nakrásno vidět, co všechno může dokázat prokremelský vlastenec. Dopomoci k narušením dobrých sousedských vztahů na státní úrovni a tím pádem dopomoci zájmům Putinova Kremlu je možné mnoha způsoby. Jedním z nich je vhození molotova do oken v očekávání, že poté začne minimálně mediálně očekávaná mela, například zhoršení vztahů mezi Maďarskem a Ukrajinou, k čemuž nakonec také došlo.

Samotný žhářský útok si podle tvrzení německých novinářů z T-online.de a ARD-Politikmagazins “Kontraste” objednal zaměstnanec poslanecké kanceláře AfD Manuel Ochsenreiter, jehož zaměstnavatelem není nikdo jiný, než člen Alternativy pro Německo a nedávno zvolený poslanec Markus Frohnmaier.

To se panečku novopečený zákonodárce obklopuje podivnými lidmi. Rozhodně v tom v rámci AfD není sám. O zaměstnávání radikálů, extrémistů a lidí z krajní pravice v rámci poslaneckých kanceláří AfD se hovoří dlouhou dobu.

O zaměstnávání pochybných lidí v kancelářích zákonodárců AfD se můžete dočíst například v článku: S AfD se do Bundestagu dostávají také lidé blízcí ke krajně pravicové scéně.

Osoba, o níž bychom mohli hovořit jako o nacistovi, se pohybovala v pracovním poměru dokonce v poslanecké kanceláři Petra Bystroně.

Ale, vraťme se zpět k tématu dnešního článku a osobě samotného Manuela Ochsenreitera, který s Michalem P. komunikoval o celé záležitosti provedení útoku v Užhorodu v angličtině skrze messenger Telegram, jak je psáno v článku T-online.de, ze kterého pocházejí informace zde obsažené. Skrze stejný kecací prográmek následně Michal P. odeslal po vykonání žhářského útoku Manuelu Ochsenreiterovi videozáběr, s jehož průběhem byl zmiňovaný muž spokojen. O několik dnů později Michal P. od Ochsenreitera obdržel slíbenou odměnu ve výši tisíc eur.

Za málo peněz se dá skutečně koupit něco tak ohavného, jako je podpálení domu…až z toho běhá mráz po zádech. Človíček navštěvující válkou zmítaný východ Ukrajiny bez problémů přijme nenáviděnou měnu Bruselu, aby splnil přání jinému, německému představiteli krajně pravicových směrů. Pěti stovku obdržel předem, zbytek dostal potom. Celkově tedy Michal P. dostal za žhářství odměnu 1 500 eur…Už jen tento fakt doslova volá po zájmu Spolkového úřadu na ochranu ústavy, který by se měl zabývat činností jednotlivých zaměstnanců kanceláří AfD, ale také samotných zákonodárců – členů v Česku mezi fobiky oblíbené partaje.

Prozatím, bohužel, samotný Manuel Ochsenreiter nefiguruje ve vyšetřování, soudním procesu v Polsku a oficiálně neexistují podle vyšetřovatelů žádné důkazy k obvinění, kromě zjištění novinářů,…ale co není, může v budoucnu klidně být.

Manuel Ochsenreiter a Michal P. mají společné přátele. V t-online.de se mimo jiné dočtete, že oba dva “byli v těsném kontaktu s aktivistou Mateuszem Piskorskim, který byl v Polsku obviněn ze špionáže pro ruské zpravodajské služby FSB a následně zadržen.”

Stalo se tak v květnu 2016 krátce před začátkem summitu NATO, kdy byl Piskorski polskou Vnitřní bezpečnostní službou zadržen pro podezření ze špionáže pro Kreml. To jsou ale zajímavé propojky….zaměstnanec poslanecké kanceláře AfD se zná s Polákem vykonávajícím špionáž a se stejným člověkem se zná také jeden z trojice polskými soudy obviněnými ze žhářského útoku v Ukrajině…

Jednomu to nedá a musí se v duchu ptát, zda Ochsenreiter nevyužívá nějaké případné podobné styky k vlivu na svého šéfa – poslance bundestagu, který to nemá, jak se později v tomto článku dozvíte, k Piskorskemu osobně příliš daleko…využít politických kontaktů k ovlivnění ve prospěch jiného státu je stará známá lest, kterou bezpochyby používá také Rusko. A podle slov polské Vnitřní bezpečnostní agentury přesně touto činností se zabýval samotný Piskorski, který spolupracoval údajně také s čínskými tajnými službami.

Ostatně, jak již bylo v článku naznačeno, Piskorskému nebyl cizí ani současný poslanec za AfD Markus Frohnmaier, jak dokládá článek t-online.de

vlevo Piskorski, vpravo poslanec AfD Markus Frohnmeier

Proruský špion Mateusz Piskorski v roce 2016, krátce před svým zadržením založil s několika politiky AfD sdružení, jehož cílem bylo organizovat tzv. “Volební pozorovací mise” do mezinárodně zpochybněných oblastí jako jsou například separatisty ovládané části světa nakloněné Kremlu a potřebám proputinovského režimu. Jedním ze zakládajících členů takového sdružení byl podle tvrzení t-online.de Markus Frohnmaier, který tou dobou zastával funkci mluvčího lídryně kandidátky do voleb Alice Weide.

Tady skutečně pověstné jablko nepadlo příliš daleko. V článku již tolikrát zmiňovaného t-online.de dokonce výslovně stojí: “Výzkum také odhalil širokou síť proruských sdružení v Evropě, kterou Piskorski využil pro svou politickou práci.” To je důležité vědět například také vzhledem k domácí české ultranacionální scéně, kterou možná Piskorski zasáhl také a kterou využil ke svým prokremelským aktivitám.

Inu, cesta proruského špiona může vést až k pseudovlasteneckým evropským spolkům, stranám, hnutím napomáhajícím přímo i nepřímo k destabilizaci Evropy, potažmo Evropské unie.

Svým způsobem byl žhářský útok v Užhorodě amatérským počinem, který nezakryly ani hákové kříže na zdech, protože dvojice žhářů byla místní policií ihned identifikovatelná díky pouličním kamerám. Rovněž již v samotném začátku se šeptalo o ruském pozadí celého útoku na budovu maďarské organizace. Na webu polského tvp.info se v článku z 5. ledna 2019 mimo jiné píše: “Neoficiálně vyšetřovatelé naznačují, že v Rusku vznikla myšlenka na akci.”

Pokud je to pravda, potom je to velmi vážný fakt především pro Alternativu pro Německo, která skrze jednotlivce ze strany, nebo stranou zaměstnávané spolupracovníky naslouchá rozkazům i přáním Kremlu. Potom už oficiálně jakékoli přirovnání Alternativy pro Německo k vlastencům je totálně zbytečné a pasé. Bylo by skvělé, pokud by se novinářům podařilo vyvrátit, nebo potvrdit, zda peníze předávané Ochsenreiterem do rukou člena Falangy pocházely, nebo nepocházely z ruských zdrojů.

Nezbývá než doufat, že aktivity AfD i jednotlivých stranických představitelů, osob stranou zaměstnávaných jsou sledované německými tajnými službami, protože Klausovi oblíbenci z Němec mohou být nebezpeční nejen pro Spolkovou republiku Německo, ale především pro celou Evropu, tedy také Českou republiku.

Nicméně, na konec článku zbývá jen zmínit, že poslanec Frohnmaier odmítl jménem Ochsenreitera veškerá novináři t-online.de i ARD zveřejněná obvinění. jako fikci, kterou si neumí představit. Markus Frohnmaier počká na rozhodnutí polské prokuratury, zda jeho zaměstnance zažaluje a potom prý začne konat. Ale ruku na srdce, čekali byste něco jiného, než odmítnutí a nikoli přiznání, které by mohlo ve výsledku eskalovat v žalobu z Polska?