20, 30 radikálů si zahrálo na žluté vesty, aby si před budovou ČT zakřičeli “na šibenice s nima”

Extrémisté by si rádi zahráli na vlastence a revolucionáře zároveň. Na tričko s cinkrlátky od Ortela oblečou bundy, na ně žluté vesty, do rukou vezmou českou vlajku, aby ještě předtím na sociálních sítích náležitě zdokumentovali, jak odhodlanými a dokonale rozzlobenými jsou.

Je to úsměvná scéna, kdy maskáče dokreslující skinheadský kolorit napovídají, že tady skutečně o nějaké vlastenectví nejde. Zapřísáhlý pozorovatel extrémistické scény z postojů rozklíčuje ohavné klišé známé například ze setkání skomírajících Vandasových mužíčků. S vlajkou v ruce se rozkročíte, zatímco člověk s megafonem v ruce vykládá svá moudra na poloprázdném, zimou potemnělém náměstí.

To je opravdu dokonalá podívaná, které se nakonec účastní stěží tak lehce něco přes dvacet, třicet nadšenců. K vidění jsou stále ti stejní z předchozích setkání. Podporují Černohorského, který pochodářskou akci z pražského Palackého náměstí svolal. V popředí pochodování jede na sociálních sítích se xenofobně a hoaxoidně vyjadřující se vozíčkářka Komárková, aby kousek za ní zbytek štrádoval k vytyčenému cíli. Snad dotyčné nedojde ve vozíku šťáva, když svítí a bliká…

Apokalyptický svět přítomných je směšný. Čekání u doktora je chybou státu a shromáždění se považují za obyčejné lidi. Ani s trikolorou na vestě se z nikoho nemohou stát vlastenci, i když začnou dotyční křičet do okolí oblíbená hesla “hanba vládě”. Shromáždění si myslí, že podepsání globálních paktů jsou vlastizrada, a tak si nejeden ukřičený človíček ve vestě přišel vykřičet hlasivky společně s dalšími rasisty a xenofoby.

Na místě opravdu bylo více lidí, kterým musí být hanba. Pro tento pocit musel stačit pohled na jednotlivé účastníky známé například z nejrůznějších rudohnědých potlachů v pražských ulicích. Průměrný znalec extrémistické scény se musí usmívat jako smyslu zbavený. Jiří Černohorský zkoušel snad milionkrát dostat se do popředí českého extrémizování. Žádal milion korun a když to nevyšlo, pokoušel vejít ve známost například tím, že podal amatérsky sestavené a ultranacionalismem ovoněné trestní oznámení na politiky kvůli marakéšské úmluvě, o které na sociálních sítích kolovaly nejrůznější nesmysly.

Ve Francii Žluté vesty násilně demonstrují, a tak se nabízí jedinečná šance pokusit se o něco jako být samozvaným vůdcem českého klonu, do kterého poslouží projevem čteným Černohorským například Vladimíra Vítová sepisující v teple “kanceláře prohlášení” facebookových hračičků , jakoby českých žlutých vest požadujících uvnitř amerikánské sociální sítě dvacet pět požadavků sesílající Českou republiku do náručí Putinova Ruska.

Nepřítelem miniuskupení zůstávají homosexuálové, Evropská unie, NATO, Česká televize a vůbec mnoho lidských práv, na kterých je založená liberální demokracie. Jiří Černohorský slova Vítové předčítá, ale nějak se mu to nedaří, protože cizojazyčně původní termíny zřejmě nepatří do jeho slovníku. Těžko překročitelnou překážkou se stává “energetický trh”.

Kratičký projev skončil, prokremelský sentiment mnoha zjednodušení a názorů vysoké školy života zazněl, a tak přichází čas na státní hymnu ve falešných tóninách majících problémy se slovenským přídavkem, kdy je jasné, že někteří uchazeči o pseudonárodovectví neznají přesně text nejsvatější písně východních sousedů.

Skupinka dvaceti, třiceti lidí kráčí Prahou, zatímco facebookoví komentátoři nemeškají a dávají najevo svá přání. Chtěli by, aby hrstka vyrabovala chodník a dlaždicemi zaútočila na vitríny, nebo aby se začalo s ničením na ulici stojících aut.

Obzvláště jistý Kohout byl v diskusích nejagilnější a nabádal k tomu, aby demonstrující podkopávali přítomným policistům nohy…tady opravdu někdo nemá dostatek rozumu a myslí si, že násilí je něco úplně normálního. Ale normální nejsou ani slova o genocidě původního obyvatelstva, která Černohorský na začátku demonstrování plácl do minidavu. Internetový přenos sledoval dokonce i Tomáš Vandas z DSSS. Spatřil na něm mnoho tváří z jeho partaje a možná zatlačil slzu nad tím, že ani dvacet, třicet kousků není schopen přilákat, když už i ten Černohorský a jeho okolí si díky přenosu fobického projektu Žarka Jovanoviče virtuálně hraje na vlastence, kterých by se vláda měla bát.

Ale co byste chtěli od lidí, kteří si na obrázek lva pověsí znak tak moc podobný pruskému Železnému kříži…z takových končin opravdu nemůže vzejít nic kvalitního, natož vlasteneckého.

Po přesunu k sídlu veřejnoprávní České televizi si extrémisté přišli zadiskutovat také, protože ČT je pro ně zaprodaná banda hloupých lidí nepodávajících fobicky relevantní informace veřejnosti. Ředitel vzpomínané instituce je podle nluvčího za mikrofonem “vlastizrádný šváb”, a tak přichází na čas proslov sepsaný na papíru začínající dotazem, zda přítomní platí koncesionářské poplatky.

Takový Soukup z TV Barrandov by určitě dostalo od Černohorského jiné ohodnocení, protože přesně tam najdou jedinci xenofobních myšlenek rasistům blízké informace. Na pořad přicházejí také narážky na Sorose i konspirační teorie, kdy chování České televize musí přeci někdo řídit..účastníci vysoké školy života mají jednoduché myšlení a s ním přicházejí jednoduchá uvažování o Novém světovém řádu, kde Vladimír Putin je zárukou míru, zatímco ČT není ničím jiným, než přisluhovačem nějakých světových vládců.

Před ČT zaznělo také heslo: “Na šibenice s nima”…to je pro přítomnou sortu lidí typické. Zabíjení, vraždy oponentů a politické procesy, na které se někteří těší. Jiří Černohorský se setkával na demonstracích také s neonacistou Matějným, ale i tak má odvahu směrem k budově veřejnoprávního média pokřikovat cosi o bandě zkorumpovaných “hajzlů”. Je to opravdu úsměvné. Ale co, on se někdo najde, kdo začne křičet “Dvořák na šibenici”, protože na konci stejně zazní obhajoba a podpora adresovaná Jaromíru Soukupovi.

Přímá demokracie v podání přítomných vypadá opravdu obludně, tak se nedivme na slovíčkaření, které demonstranti vypouštějí do zimního večera z úst. Dva dny před Vánoci si zakřičejí, aby si pod štědrovečerním stromkem připadali dokonale vlastenecky. Karma je zdarma, a tak by se nakonec měli milovníci bílého Česka chovat, aby je nedohnaly hrůzy, které si ve svých fiškuntáliích přejí. Pokřikem “radši budou podporovat černochy” ukazují, že jim rasismus není ani krapet cizí. Po takových slovech je zpívání státní hymny urážkou státu, za kterou by každý z týmu čecháčků měl platit pokutu, nebo odpracovat stovku hodin například odklízením sněhu.

Sečteno a podtrženo, přítomní demonstranti skutečně neměli s vlastenectvím nic společného, ale to bylo patrné už od samotných začátků. Extrémismus s rasismem opravdu do slušné společnosti nepatří.