Podle Zeit Online bylo v období let 1990-2017 krajní pravicí v Německu zabito na 169 lidí

Krajní pravice v Německu vystrkuje růžky skrze vazby s Alternativou pro Německo. Organizuje demonstrace, využívá oběti násilných trestných činů k propagaci nenávisti a odporu vůči minoritám, zatímco někteří extrémisté seskupení v neoficiálních, ale také zaregistrovaných spolcích vymýšlejí virtuální a někdy bohužel i naprosto reálné útoky na odpůrce myšlenek o bílém a ještě bělejším dnu.

Ke slovu se dostávají internetové hejty, stalking, touha vést seznamy nepřátel, noční výpravy do ulic pokoušející se poničit majetek odpůrců…až v ojedinělých případech povalující se nenávist přeskočí v oheň fyzických ataků, kdy přesila alkoholem posilněných radikálů přepadne člověka, zbije ho a následně zbaběle uteče.

Z 39 505 politicky motivovaných trestných činů se jich v roce 2017 dopustili ve 20 520 případech představitelé krajní pravice. 9 752 trestných činů s politickým motivem spáchali stoupenci krajní levice, 1 102 případů představovala náboženská motivace s rostoucím projevem antisemitismu a 1 617 trestných činů představuje tzv. “zahraniční ideologie”. 6 514 případů politicky motivovaných trestných činů představují ty, které není možné zařadit do žádné z kategorií.

Naštěstí k fyzickému násilí stoupenců krajní pravice dochází málokdy, i když  veřejnost nedávno zaplavily zprávy o sedmi policií zadržených krajně pravicových radikálech z Bavorska i Saska plánujících teroristické útoky na cizince, novináře a politiky.

Přesněji řečeno, sedmička extrémistů pocházející z řad radikálních fotbalových fanoušků, skinheadů a neonacistů připravovala vznik extrémistické organizace “Chemnitz Revolution”, která po svém vzniku měla podle veřejně dostupných informací plánovat a vykonávat útoky na předem vybrané cíle. K tomu mělo podle vytyčených, avšak naštěstí nenaplněných plánů docházet podle listu Süddeutsche Zeitung už ve středu 3. října 2018. Pět ze zadržených údajně už 14. září 2018 provedlo několik útoků na cizince, takže k dalším násilnostem byl teoreticky jen malý krůček.

Krajní pravice se podle statistik v roce 2017 dopustila 1 130 trestných činů násilné povahy, což představuje zhruba 5,50 procenta ze všech krajní pravicí provedených trestných činů v minulém roce.

Ovšem podle zjištění Zeit Online a Tagesspiegel celkově bylo v letech 1990 – 2017 v Německu krajními pravičáky usmrceno na 169 lidí. 

Je zajímavé, že v oficiálních statistikách bezpečnostních orgánů takové hodnoty nenajdete. Oficiálně se hovoří o podstatně menším počtu obětí, než uvádí před okamžikem jmenovaná média. Je to zaviněno pravděpodobně tím, že se vyšetřovací orgány domnívaly, že oběti násilí byly zavražděny/zabity z jiných, než politicky motivovaných krajně pravicových pohnutek. Dlouhodobé šetření Zeit Online a Tagesspiegel zahájené před osmi lety navázalo na práci Frankfurter Rundschau a v mnoha případech díky tomu došlo k přeformulování povahy motivu vražd/zabití, ke kterým v průběhu let došlo a vyšetřovací orgány v třiceti případech dodatečně díky práci novinářů závěry šetření přeformulovaly.

Je to skutečně velmi smutné. 169 lidských životů nedostalo šancí na lásku, štěstí, radost, přátelství, poznávání…a to všechno jen pro něčí nenávist tak blízkou té, která před osmdesáti lety přinesla továrnu na smrt. Co je to za lidi, když jsou schopni a ochotni ostatní klidně zabít, pokud neodpovídáte jejich naturelu, názoru na lidská práva i svět, ve kterém koncentrační tábory, násilí a všudypřítomná nenávist sehrávají jednu z hlavních ideologií…

169 mrtvých je nebezpečným svědectvím selhání a neschopnosti, na kterou někdo doplatil tou cenou nejvyšší – vlastním životem. I proto je třeba razantně vystupovat vůči krajní pravici a to především v německém prostředí vůči Alternativě pro Německo, která ve svých místních organizacích a jednotlivých kancelářích zaměstnává představitele neonacistické a neonacizující scény. Viz případ Petra Bystroně, který podle Zeit.de zaměstnával švýcarského neonacistu Erica Webera.

Je třeba být skutečně opatrný, protože historické zkušenosti jasně ukazují, co by se mohlo stát, pokud by se krajní pravice cítila neohroženou.