Zatímco Zeman “filosofoval na zájezdu” Hradu o trenýrkách, Kiska v OSN ukázal, že je státníkem

Rozdíl mezi českým prezidentem Milošem Zemanem a tím slovenským Andrejem Kiskou je více než jasný. Tady nejde ani tak o rozdílnosti fyzické, nebo zdravotní, ale o ty ideové, kdy si obyvatel Pražského hradu hraje na výjezdního prezidenta Ruské federace, zatímco Kiska dělá přesně to, co se od něj očekává. Zastává zájmy Slovenska, obhajuje lidská práva, odmítá radikalismus…

Při pohledu na Bratislavský hrad a jeho obyvatele člověk velmi často lituje, že federace neexistuje, i když zrovna nejste žádným fanouškem ideálů společného Československa. Andrej Kiska je prezidentem, jakého by chtěl každý demokrat a odpůrce extrémismu. Zatímco se nejvyšší ústavní představitel z Bratislavy za oceánem připravuje na svůj proslov před státníky, ten český kdesi na zaplacené štaci v Česku filosofuje o rudých trenclích a chození naostro…čecháčkové zůstávají nadšení, sdílí fotografie se svou hvězdičkou, zatímco státnost jako utracený pes chcípá v rohu místnosti…

Většina milovníků politiky Tomia Okamury a náboženského fanatismu stejně o OSN nic neví a v rámci konspiračních teorií se najdou borci domnívající se, že svět je ovládaný “židobolševiky”, tak proč by se brumla s rasismem na jazyku a srdci namáhal nějakou cestou do Spojených států amerických už tak prokremelskými tamtamy označovanými za semeniště zla.

73. Valné shromáždění Spojených národů se odehrálo pod taktovkou ministra Hamáčka. Zeman do New Yorku, možná naštěstí, nepřijel. Přítomný nebyl ani Andrej Babiš. To samo o sobě vysílá do světa signály. Česko podceňuje svou roli ve světové politice, aby následně samotný premiér beze studu v obličeji novinářům vyprávěl cosi o ochotě Česka podílet se na světovém řešení problémů, například v otázkách migrace. Mantry o pomoci v zemi původu jsou pohádkami pro veřejnost, zatímco republika ani omylem v rámci rozvojové pomoci neplní ani z poloviny to, co kdysi slíbila.

Slova Andreje Kisky pronesená na zasedání Organizace spojených národů jsou pohlazením po duši. Ukazují, že lidskost, slušnost a solidarita s ostatními ještě nevymřela.

Kiskova slova jsou určena především Evropě, USA, Kanadě, Austrálii…tam všude se skutečně společnost stává bohatší a zároveň dochází k nárůstu sobectví a krátkodobých zájmů využívajících ke svému životu existenci nenávisti a ochoty označit menšiny za viníky osobních selhání. Jsme tomu svědky v celé Evropě, České republice, kde Andrej Babiš pokračuje v honbě za popularitou, zatímco velmi dobře ví, že se mu nikdo nepostaví, protože neexistují autority, veřejně známé osoby, které by to udělaly. Nejinak je tomu na Slovensku, kde Pelegrini s českým premiérem ukázali křivý úškleb dehonestující člověka na obyčejná čísla, statistiky…nejsmutnější na tom všem nejsou ani tak odporná tvrzení jmenovaných politiků, jako to, že se na veřejnosti demokraticky smýšlející média, nevládky a další proti nim nepostaví.

Vytvořit zdi…v rámci nacionalismu hlásat politiku American First spatřující světlo světa v názvosloví nacismu ve Spojených státech amerických není žádným řešením. Zdi problémy neodstraní…posouvají je  na později a dávají prostor k nelidským řešením, která se ve středoevropském kontextu snaží prosazovat v médiích omílaný Visegrad. Orbán s Morawieckim skutečně otravují nejen středoevropský, ale také celoevropský prostor. Nacionalismus není řešením…je to obchod s virtualitou bez naděje za lepší svět.

Globalizace je skvělou a zároveň nebezpečnou záležitostí tak moc nenáviděnou anarchisty… vytvoří bohatství, kterého se bohužel nedostane ve stejné míře ke všem, a tak zároveň v rámci globalizace dochází k vytváření nerovností, jež se následně stávají rozdělujícím středobodem – nepřímým zdrojem nejrůznějších nenávistí…přitom by stačilo přestat být egoistickými, těmi slepými k potřebám ostatních.

Za pomoci internetu může být každý z nás tomu druhému blíže. Můžeme komunikovat, sdílet každý moment našich životů, ale zároveň možnost mít svůj hlas a dát ho najevo dává prostor těm, co si pletou právo na názor s právem na vlastní realitu, kde není nouze o neexistující empatii vůči jiným kulturám a pochopení toho, co tyto kultury skutečně požadují…dezinformace se stává informací a je to také samotná dezinformace, která se stává nástrojem nacionalizujících režimů, jakým je například Putinovo Rusko, nebo demagogie Donalda Trumpa za oceánem.

Je to paradox…mohli bychom být blíže a mohli bychom si navzájem porozumět, kdyby empatie s pochopením potřeb ostatních nebyla na obtíž nacionalistům a populistům…islamofobie zaujímá stejné místo, jaké na konci a v průběhu třicátých let minulého století zaujímal antisemitismus…je to hrozné a zároveň je to viditelné v Česku v nadcházejících komunálních a senátních volbách, kdy i ty takzvaně demokratické strany volí islamofobii, protiromské postoje za něco naprosto normálního.

K nápravě postačí jediné…kdyby Organizace spojených národů chtěla, mohla by tento trend pomalu, ale jistě změnit. Jenže lídři mnoha států například v Radě bezpečnosti OSN sahají k nástrojům populismu, kulturního šovinismu, islamofobie, nenávisti k minoritám, neochotě pomoci hladovým, sociálně strádajícím…

Je smutné, že potenciál Organizace spojených národů k vytvoření lepšího světa není zcela využit. Jak sám Kiska ve svém proslovu řekl: “Počet ozbrojených konfliktů se v posledních
letech zvýšil. V letech 2016 a 2017 se počet konfliktů dostal výš, než tomu bylo za období
studené války. Oběti z řad civilistů stoupají. Mluvíme o stovkách tisíců nevinných lidí přímo
postižených konflikty a válkami.” a zároveň těmto lidem v zájmu nacionalismu, kulturního šovinismu a populismu odmítáme pomoci a vytváříme jako lidstvo pravidla znemožňující pohyb lidí po světě, aniž bychom se zamysleli nad tím, jak s těmi válkami skoncovat a uvědomili si u toho, kdo a jak se na válečných konfliktech přímo i nepřímo podílel…mnohem jednodušší je hrát si na oběti obětí konfliktů, než navrhovat smysluplná řešení.

Za typický příklad by mohlo sloužit Putinovo Rusko, které okupací částí Ukrajiny a Gruzie jasně ukazuje, že v popředí stojí mocenská a naprosto bezohledná politika zapomínající na základní pravidla, úmluvy…

A to je velmi nebezpečné pro celý svět, protože bezohlednost v Kremlu nepřímo ukazuje, že stejný Kreml je ochotný zneužít krajně pravicové radikály k destabilizaci Evropy ve svůj prospěch. Svět se díky podobným zneužití mocenského postavení stává více nebezpečným a nestabilním. A řeč by mohla být o řadě dalších válečných konfliktech a mnoha dalších mocenských zájmech dalších a dalších zemí…viz například ozbrojené konflikty v Sýrii, Jemenu, Palestině, Myanmaru, Jižním Súdánu…

Války způsobují chudobu a chudoba nepřímo žene oběti násilí do rukou hlasatelů populismu, rasismu, xenofobie…i proto je správné, že se slovenský prezident zmínil, že je třeba skoncovat s chudobou, pomoci migrantům, uprchlíkům, hladovějícím, nemocným nemajícím přístup k léčbě a lékům, protože jinak jako lidstvo prohrajeme a přenecháme prostor xenofobům, rasistům a populistům.

Jestliže v rámci nacionalismu dochází k dehumanizaci, poté řešení klíčových problémů je velmi složité a svět se dostává do smyčky, ze které je velmi složitý návrat zpět. Kiskův projev na půdě Organizace spojených národů byl bezesporu státnickým a poukázal na to, čím by se OSN měla zabývat. Správná byla také zmínka o tom, že je třeba vytvořit nové normy, zákony pro kyberprostor, protože právě zde dochází největšímu ovlivňování veřejnosti. Manipulace na sociálních sítích jsou bezesporu velkým nebezpečím, kterým by se měla OSN zabývat. Virtualita nemůže zůstat Divokým Západem, kde dezinformace využívají a zneužívají…

Jak řekl Andrej Kiska: “svobodná média jsou našimi spojenci, nikoliv nepřáteli. Jsou strážci našich zásad. Nejčastěji jsou prvními, kdo uvidí, když se něco otáčí špatným směrem. ” Řeč je samozřejmě o svobodných médiích nerozšiřujících populismus, nenávist, xenofobii a třeba vliv nějakých vlád…kdyby o novinářích hovořil český prezident Miloš Zeman, určitě by dal najevo svou tupost a nikoli vyspělost jako prezident Slovenska. Je to velmi smutné.

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan kdysi řekl:  “Více než kdy jindy v lidských dějinách sdílíme společný osud. Můžeme to udělat jen společně. A to je, moji přátelé, důvod, proč máme Organizaci spojených národů.” Jde o společná řešení, a nikoli o sobecké jednotlivosti, ke kterým vyzývá Babiš, Orbán, Morawiecki, nebo Salvini. Je třeba společně utvářet pravidla a zásady pro lepší svět, protože jinak budeme svědky ošklivé zkázy.

Sečteno a podtrženo, Andrej Kiska 26. září 2018 ukázal, že je státníkem velkých rozměrů, jehož Češi mohou Slovákům závidět, i když i zde se najdou antizemanovci nemající v Kiskovi žádnou důvěru. Nikdo se nemůže zavděčit všem, ale Andrej Kiska je skutečně formát, jehož je třeba v politice víc, než kdy jindy.