Pokřivením vlastního právního systému a prováděným mučením USA udělaly přesně to, co chtěli teroristé

11. září 2001 je velmi smutným okamžikem majícím na svědomí smrt tří tisíců nevinných lidí, mezi kterými byli také muslimové. Devatenáct šílenců věřících v nejtvrdší verzi wahhábismu uposlechlo hlas nenávisti a v rozporu s islámem se rozhodli povraždit na příkaz Bin Ládina spoustu civilistů. 

Kdyby Bill Clinton schválil v devadesátých letech dvacátého století likvidaci zmiňovaného šéfa extrémistů, možná by ani k žádnému pádu Dvojčat a smrti mnoha lidí nemuselo dojít. Ale realita není o tom, co by mohlo být, a tak nezbývá nic jiného, než projevit čest a úctu památce všech, kdo byli radikály v osudný okamžik nemilosrdně zavražděni.

Poslouchat v online dostupných archivech zachycené rozhovory, nebo zvukové dění na palubě letadla uneseného binládinovými vrahy je skutečně silný zážitek, při kterém běhá mráz po zádech. A člověk se musí sám sebe ptát, jestli by tohle všechno zvládl a jestli by dokázal zaútočit na únosce nikoli kvůli záchraně vlastního života, ale životů druhých.

Hrdinství dotyčných by nikdy nemělo být zapomenuto a do prázdnoty nezájmu by také neměly zapadnout osudy těch, co zahynuli v troskách mrakodrapů, ale také těch, kterým se podařilo uniknout. 

Je to vskutku velmi smutný a dojemný příběh všeho možného, co si většina z nás neumí ani na vteřinu představit.

Terorismus je nekonečné šílenství, na které není možné reagovat obcházením vlastních zákonů, ubíráním práv vlastním občanům, nebo podporou xenofobních nálad a povolením praktik tak moc podobných těm, které používali nacisté.

Terorista je zmetek a nezaslouží si nic jiného, než zatracení, ale také i ten terorista, nebo podezřelý z terorismu má svá práva, která je nutné dodržovat, i když on sám žádné slitování neměl. Neuhnutím od zásad práva ukazujeme i těm teroristům, že nevyhráli a nemění nás podle svých zvrhlých přání. 

Terorismus nemá své náboženství, ani rasový, etnický, nebo jakýkoli jiný původ. Na to bychom při pojmu terorimus neměli zapomínat především. 

Počínání George Bushe mladšího i jeho kabinetu nebylo zrovna dvakrát šťastné. Spojené státy americké přestaly být po krocích Bílého domu a tajných služeb oficiálně svobodnou zemí a převlékly se do hábitu pokrytce, který ve jménu národní bezpečnosti uplatňuje fašistickou praxi mučení a nelidského zacházení s lidmi.

Obamova administrativa byla nucena v rámci Úmluvy proti mučení prošetřit sporné případy mučení a nelidského zacházení se zadrženými. Na základě šetření byla vypracována 107stránková zpráva o mučení a nezákonném jednání se zadržovanými osobami během Bushovy administrativy. Tuto zprávu si můžete celou přečíst zde:  http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/us0711webwcover.pdf

Zmiňovaný dokument obsahuje také skutky a činy bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho, ministra obrany Donalda Rumsfelda a ředitele CIA George Teneta. Tito lidé jsou přímo zodpovědni za zahájení praktiky tzv. “waterboardingu”, při kterém má zadržený dostat pocit topení. Všechny vyjmenované osoby jsou zodpovědné také za používání tajných věznic CIA, za nezákonnou přepravu zadržovaných osob do jiných zemí. Přesto všechno sto sedmi stránková zpráva neobsahuje řadu dokumentů a velmi důležité informace, i když by k nim veřejnost měla míz podle zákona přístup. Podle Americké unie občanských svobod (ACLU), která má zajistit uvolnění tisíců dokladů podle zákona o svobodě informací (FOIA), jsou mezi desítkami klíčových dokumentů stále zadržované také prezidentské směrnice ze září 2001, kterými CIA zakládá tajné věznice. Stejně chybí velké množství zpráv CIA. Navíc, mnohé dokumenty, které byly vydány, včetně zpráv CIA, zpráv ministerstva spravedlnosti a senátního výboru, obsahují těžce redigované sekce.

Ve zprávě se hovoří o tom, co je dávno známé. Američané, respektive jejich volení zástupci lidu se podíleli na trestné činnosti, zřizovali věznice a další místa v zahraničí. CIA tak měla svou pobočku třeba v Etiopii a v dalších zemích.

Samotný postoj Baracka Obamy k mučení je poněkud prapodivný. Hovořil o mučení jako o nešťastném politickém rozhodnutí, nikoli však jako o trestném činu. Opravdu takové selhání můžeme nazývat špatným politickým rozhodnutím? Tady nejde o jablka a hrušky, ale o unesené z jejich domovů. Fašistické postupy, unášení lidí, zastrašování členů rodiny unesených, zahájení brutálních technik…to všechno byl nejvyšší poklesek, kterého se může stát vůbec dopustit.

V srpnu 2009 proběhlo ve Spojených státech prošetřování mučení zadržovaných osob . Jediný výsledek, který tenkrát z celého šetření vzešel, bylo neoprávněné jednání.

Waterboarding, který odporuje mezinárodním pravidlům a předpisům, byl tak přikryt vládními lidmi. Unášení, držení ve věznicích bez rozsudků, bez oznámení důvodu zatčení a následné mučení. To vše mělo být v pořádku, i když lidskoprávní organizace kritizovaly a poukazovaly…Bushovi právníci přeci toto všechno schvalují a Bush sám také. Nic se neděje, jenom pár lidí při tomto jednání přišlo o život, pouze pár lidí si odnese psychická traumata…

Bushova administrativa zautorizovala nátlakové vyšetřovací praktiky, které CIA a armáda používala k mučení, prezident také zautorizoval nezákonná tajná zadržování CIA, ve kterých byly osoby zadržované v utajovaných lokalitách bez vědomí jejich rodin, bez možnosti přístupu Mezinárodního výboru Červeného kříže, který by mohl zajistit léčbu a péči o zadržované osoby.

Bush veřejně připustil, že CIA schválila používání mučení, konkrétně waterboarding dvou zadržených. Bush nikdy nebránil špatnému zacházení se zadržovanými a nikdy neuvažoval o tom potrestat viníky mučení a trýznění. Zadržované osoby byly v izolaci a často byly převáženy do zemí jako je Egypt, Sýrie, Jordánsko kde byly zadržované osoby mučeny a vyslýchány.

Viceprezident Cheney byl hnací silou vzniku nezákonného zadržování a politiky vyslýchání.

Také se podílel na klíčových setkáních, při nichž vedl jednání nad konkrétními operacemi CIA. Stoprocentně tedy také věděl o waterboardingu a dalších nezákonných krocích CIA. Cheney je jedním z hlavních architektů vládních kroků a zároveň je jedním z lidí, kteří vědí o unášení lidí. Souhlasil s těmito praktikami.

Ministr obrany Rumsfeld schválil nezákonné metody výslechu. Tyto metody výslechu se rovnaly těm nejhorším nacistickým praktikám. Viz. třeba výslech Mohameda al-Qahtani, který byl vystaven na Guantánamu šestitýdennímu velmi krutému výslechu.

Mnoho ze zadržovaných lidí popsalo opakované bití kabely a elektrické šoky na choulostivých místech během 10 měsíců. K takovémuto mučení mělo například docházet v Sýrii. Ale podobné praktiky byly zavedeny i v jiných tajných věznicích CIA.  Na zadržovaných byly prováděny také falešné popravy. Zbraň se namířila na hlavu a vystřelilo se…samozřejmě s prázdným zásobníkem. Byl prováděn waterboarding. To je technika, při níž má mít zadržovaná osoba pocit, že se topí.

Nadále například zadržované osoby byly nucené zůstávat ve velmi bolestivých pozicích, nebo byly nuceny chodit nazí, bylo jim odpíráno jídlo, pití, byly vystavovány extrémnímu chladu nebo naopak velkému teplu a úplné tmě s hlasitou řvoucí hudbou po dobu několika týdnů.  Ostatní zadržovaní byli v Iráku bití, dušeni, sexuálně zneužíváni. V Guantánamu, byly některé osoby nuceny sedět ve svých vlastních výkalech, a někteří byli sexuálně ponižováni ženami vyšetřovatelkami. V Afghánistánu byli vězni připoutáni ke zdi a spoutáni způsobem, který znemožňuje ulehnutí a spánek, na  ruce a zápěstí jim byly přidány opěrky, které způsobily otoky a bolestivé modřiny.

Právě díky scénářům Rumsfelda došlo k uvolnění nelidských praktik mučení odporujících mezinárodnímu, ale také americkému právu. Státní úředníci věděli o takovýchto praktikách, pouze na základě vládního souhlasu nad tím vším přivírali oči.

Ředitel CIA Tenet dohlížel na CIA a také vykonával dohled nad využíváním waterboardingu, vyvoláváním abnormálního stresu nad zadrženými, nad deprivací světlem, nedostatkem spánku a obtěžováním nadměrným hlukem. Tyto všechny nelidské praktiky byly například používány na Guantanámu. Na těchto nechutnostech byl zahájený program CIA.

V médiích pokaždé Bush ospravedlňoval waterboarding, oháněl se právníky, kteří prohlašovali, že je všechno v pořádku…jak by také nebylo, když se jednalo o Bushovo právníky. Čekal tenkrát někdo jiná slova od těch právem políbených osob? Bush alespoň ukazoval na své právníky, kdežto Cheney se rovnou snažil ovlivňovat rozhodnutí advokátů.

V roce 2007 organizace Human Rights Watch shromáždila informace o asi 350 případech údajného zneužití pravomoci CIA,  na kterém se podílelo více než 600 amerických zaměstnanců. Přes četné a systematické porušování  práv několika vojáky nebyl potrestán nikdo. Ani jeden úředník CIA nebyl pohnán k zodpovědnosti. Nejvyšší důstojník stíhaný za týrání vězňů byl podplukovník Steven Jordan, který byl souzen válečným soudem voce 2006, a to zejména kvůli skandálu ve věznici Abú Ghraib, byl ale propuštěn v roce 2007.

Trestně zodpovědnými by také měli být právníci vyhotovující vládní a ministerská memoranda, která se snažila ospravedlnit mučení, unášení lidí a tajný program CIA.

Zúčastněnými vládními právníky byl například Alberto Gonzales, poradce prezidenta a později generální prokurátor; Jay Bybee, pomocný generální prokurátor v úřadu ministerstva spravedlnosti; John Rizzo, působí CIA generální rada; David Addington, poradce místopředsedy prezidenta; William J. Haynes II, hlavní právní poradce ministerstva obrany a John Yoo , zástupce náměstka generálního prokurátora.

Zkrátka vedle exprezidenta Bushe by měli být trestně zodpovědní jak ministři federální vlády, ředitele CIA tak tak výše jmenované osoby. Vytvořená memoranda protiprávně ospravedlňovala mučení a nelidská jednání. Uměle ponižovala Ženevskou konvenci a řadu dalších důležitých dokumentů. Tito právníci dokonce uvažovali, že postaví své nové zákony nad Ženevskou konvenci a to opět nezákonně.