Období před volbami: “od náznaků vyhrožování, až po zabavený kyblík s lepidlem”

Předvolební příspěvky jednotlivých kandidátů, lídrů, nebo i předsedů stran a hnutí bývají zdrojem zábavy, zděšení, nebo jen obyčejného povzdechnutí, jestli to ten uchazeč o veřejnou funkci myslel vážně. Jedni napodobují druhé a také se stane, že se v propagaci během takzvaného zápalu boje zapomíná na zákon, předpisy, nebo nějakou soudnost, zatímco plakát končí přilepený tam, kde by správně neměl. 

Hloupým zvykem předvolebních tanečků zůstalo umísťování kartonů předvolebních slibů na kandelábrech pouličních osvětlení. Děje se tak naprosto bezohledně, kdy kolabující člověk na ulici není schopen odkrýt propagační materiál, aby mohl dispečerovi ze záchranky sdělit jedinečné číslo uvedené na lampě v té, či oné ulici. Partaj, hnutí jinak zkoušející své štěstí na nejniternějších citech a obavách dává doslova za bílého dne najevo, že jí o občana a jeho zdraví, život nejde, protože mnohem důležitější je sebepropagace před možností přesně lokalizovat zraněného v terénu měst.

Politická reklama, ať se jedná o legální, nebo nelegální záležitost, díky tomu získává další rozměr, o kterém raději předsedové mlčí, protože by v očích veřejnosti diskvalifikovali sebe samotné.

Je zajímavé sledovat reakce představitelů stran, hnutí, pokud dojde nějakým způsobem k narušení politické reklamy v tom, či onom místě. Například takový předseda krajně pravicového Řádu národa Josef Zickler se uchýlil k náznakům vyhrožování, protože tomuto muži, toho času kandidujícímu do senátu, údajně kdosi odcizil z kandelábru polepený karton s předvolební kampaní.

To je panečku velký důvod k tomu sepisovat na sociálních sítích nějaké vzkazy…jestlipak má tento pán i jeho firma povolení na ony kamery osazené na fasádě Zicklerovy firmy…ke slovu se dostávají řeči o ztotožnění, jako kdyby samotný, pravděpodobně neúspěšný kandidát na veřejnou funkci měl nějakou možnost zjistit, o koho se konkrétně jmenovitě jedná. Tu možnost určitě nemá…Alespoň veřejnost ví, jak se někdo, kdo by chtěl být senátorem, vyjadřuje. I to samotné poukazuje nepřímo na kvality pana kandidáta.

Tragikomicky úsměvná je také etuda Václava Šimka – předsedy “cirkusáckého” politického hnutí Jauner Československo 2018. Človíček přivádějící na hlasovacím lístku jezdce v glóbusu smrti to, jak se zdá, s propagací přehnal. Nechal vylepit plakátky na autobusové zastávky, a tak se posléze nemůže divit, když mu majitel zastávek napíše, aby plakáty odstranil.

I zde v odpovědi zástupci společnosti specializující se na venkovní reklamy nechybí náznaky vyhrožování, jako kdyby kandidující politický subjekt měl mít právo vylepovat své grafické počiny všude tam, kde bude chtít. Volby jsou jistě velmi důležité, to ovšem neznamená, že konkrétně Jauner Československo 2018 bude poškozovat cizí majetek.

Koneckonců, Václavu Šimkovi měšťáci zabavili kyblík, lepidlo a štětec na polepování…

Je to skutečně tragikomicky úsměvné. Autobusová zastávka není veřejným prostorem a kdyby se kdokoli choval podobně jako předseda jmenovaného politického hnutí, potom by autobusové zastávky byly plné nejrůznějších reklam…to by se cestujícím zajisté nelíbilo.

Předsedové Jauneru Československo 2018 i Řádu národa – Vlastenecká unie ukazují, jak se mohou “šéfové” krajně pravicových a populistických politických subjektů chovat, pokud nedochází zrovna k tomu, co by si přáli. I to je jasný vzkaz potenciálním voličům, přestože oba dva jmenovaní mají naštěstí daleko k jakýmkoli úspěchům ve volbách.