Dává Tomáš Ortel svým autogramem najevo blízkost k whitepower komunitě?

Akustický koncert Tomáše Ortela na parníku Odra se jistě vyholeným lebkám a fanouškům bývalého člena neonacistické kapely líbil. V záplavě černé na oděvu a projevy náboženské nesnášenlivosti se někteří zcela určitě cítili v lodní kajutě na Vltavě jako ve své oblíbené hospůdce na růžku, kde není nouze o podobně nenávistně naložené “kamarády” pobrukující si mezi čtvrtou, pátou rundou pálenky chytlavou Mešitu.

Zdroj: Facebook, Praha 31. srpna 2018

Krajní pravice těsně před začátkem školního roku za “pouhých” 470 korun přišla na zábavu, aby se později na sociálních sítích jednotlivci pochlubili s momentkou z nezapomenutelného večera. Tomášek se vyblejskne a dost možná přijde řada na nějaké to osobnější věnování  s vlastnoručním podpisem, ve kterém je vidět mnohem víc, než by člověk původně očekával.

Tomáš Hnídek, úředně přejmenovaný na Tomáše Ortela se i se svým rádoby hudebním tělesem pravidelně dušuje v médiích, že není rasistou. Jak by jím také mohl být, když i ta kratičká “kariéra”, ve skutečnosti dlouhá jeden a půl roku, v neonacistické kapele Conflict 88 byla podle zpěvákových slov jen mladickou nerozvážností, na kterou, jak si později ukážeme, hvězdička nahnědlých vod ráda vzpomíná a nestydí se za ni. Svou fyzickou přítomností na pódiu Tomáš, tehdy příjmením ještě Hnídek,  přisluhoval už během prvního roku svého působení v neonacistické kapele k prezentaci nových písní z právě vydaného “nosiče” “Boj národů”, kde se to rasismem a přeběleným rejem nenávisti vůči jinak na kůži zabarveným a Židům jen hemží.

Zdroj: http://www.diskografie.cz/conflict-88/boj-narodu/

Tomáši Ortelovi tehdy bylo nějakých devatenáct a za vzor mu sloužil Landův Orlík, který s rasismem a nenávistí na tom nebyl o nic lépe. To se potom o nerasismu po několika desetiletích vykládá, když conflicťácké verše songu Sionismus “Je to nebezpečí, které nezná mezí, vystavěli synagogy, poroučet by chtěli. Probuďte se, válečníci bílý Evropy, srazte konečně na kolena ty židovský psy” nevadily sluchu ani mozkovým závitům bývalého bubeníka a současného zpěváka protimuslimských textů. Náklonnost k rasismu, nenávisti vůči odlišnostem není zrovna tou, která by se během života zcela běžně měnila jako ponožky na nohách. Proto není divu, že někteří, stále možná oprávněně, podezírají Tomáše Ortela z rasismu a náklonnosti k whitepower ideálům.

Tomu také nahrává mimo jiné i způsob nastartované pěvecké kariéry, kdy změnu z bicích na kytaru rozproudil až okamžik, kdy Dělnická strana zvolila tehdy ještě Hnídkovu skladbu za svou hymnu a světlo světa v roce 2013 spatřila islamofobní odrhovačka Mešita. Vandasova partaj byla později soudem zrušena pro blízkost s neonacistickou scénou i nepřímou propagací německého nacionálního socialismu…viz osobitý přístup Jiřího Štěpánka v současnosti kandidujícího ve volbách za “Česká Plzeň – Naše šance”.

Tomáš Hnídek Ortel založil v roce 2002. Conflict 88 opustil někdy v rozmezí let 1995/1996. Písně původem pocházející z “dílny Conflictu 88 ale zpívá dál v takzvaném akustickém provedení, jak můžete vidět na videozáběru z roku 2012. Na stejném koncertě před šesti lety Ortel zpíval další conflicťácký šlágr Vrať se k nám.

Od neonacismu a rasismu je z obecného pohledu ke kultu vlastenectví velmi blízko. Ta conflicťácká minulost nebude, jak se zdá, vyčpělou momentkou jednoho popěvkáře z islamofobních koncertů. Kdyby tomu bylo jinak a jednalo se jen o mladickou nerozvážnost, Ortel, původně Hnídek, by se k písním Conflictu 88 nevracel.

Přítomnost na demonstraci a akcích Adama B. Bartoše, Řádu národa, nebo Vandasovy Dělnické strany sociální spravedlnosti cosi napovídá o hodnotových žebříčcích interpreta, ale možná ještě víc vypoví Ortelův autogram, o kterém byla ve zkratce v článku řeč. Tomáš Ortel se na parníku Odra 31. srpna 2018 podepsal na památku jedné z účastnic akusticky laděného večera. Doslova nepřehlédnutelným na podpisu zůstává velké óčko s jakoby křížem uprostřed.

Zdroj: Facebook

I naprostému analfabetovi v oblasti extrémistické scény musí být jasné, o co se jedná. Lidé podpisy, nebo chcete-li autogramy okrášlují tím, co je jim k srdci nejbližší. Ortelovo óčko se až nápadně podobá whitepower znaku rasové nadřazenosti, kde stěžejními názory bývají rasismus, nenávist k odlišným,  víra ve vůdce i nadšení pro nejrůznější kulturně šovinistické názory na svět.

Vlevo óčko z Ortelova autogramu, vpravo jeden ze znaků whitepower komunity

No řekněte sami, není náhodou to počáteční písmeno z příjmení v autogramu až přespříliš podobné ke znaku whitepower komunity?

A že rasismus nebude Ortelovi cizí ani v současnosti napovídá také text ortelácké písně Problém, kde Tomáš Ortel označuje Romy za “špínu” a v rámci generalizací všechny Romy označuje za zloděje poklopů od kanálů.

Zdroj: http://www.ortel.cz/tvorba/text-skladby-ortel-problem-problem

Text se svou povahou velmi blíží jemnějšímu podání z působení v Conflict 88. Ale další ortelácká píseň Cizinec je také rasistickou a bazíruje na předsudcích, na základě kterých extrémisté útočí na zahraniční návštěvníky Česka.

Zdroj: http://www.ortel.cz/tvorba/text-skladby-ortel-defenestrace-cizinec

Ve světle těchto skutečností opravdu óčko v autogramu jako symbolika whitepower dává smysl a poodhaluje další část osobnosti Tomáše Ortela, který se možná dodnes od minulého, řekněme mladického myšlení schopného pohybovat se v neonacistickém prostředí až tak moc nevzdálil.

Radikalismus, extrémismus je svým způsobem založený na dobře čitelných symbolech, a tak grafické vyobrazení autogramu v průběhu plavby Vltavou možná vypráví svůj přímočarý příběh, který fanoušci Ortela rádi zadupou do země, protože tohle všechno je pro ně hloupá fantasmagorie s cílem pošpinit jejich hrdinu z večírků nenávisti.