Není náhodou horší ten, kdo se neonáckovi, neofašistovi morálně podobá?

Je neskutečně zábavné, jak se někteří proputinovští, islamofobní a rasističtí fobici ze sociálních sítí snaží usilovně distancovat od podivných tiků v ruce Romany Frieselové, která se Ortelovou Mešitou nechala unést a směrem od srdce podle některých názorů jakoby pozdravila podle zásad árijců hitlerovského Německa.  

Zatímco si zmiňovaná ženština myslí, že se stala obětí Antify, další představitelé extrémistické scény odmítají projevy hajlování a halasně ve svých příspěvcích vykřikují, že s takovým jednáním nesouhlasí, protože jsou jiní, naprosto odlišní a s nápady tvrdého jádra Vandasových stoupenců nemají nic společného, přestože v mnoha ohledech vyznávají velmi podobné ideály pofňukávající si nad “genocidou bílých v ulicích ostrovního Londýna”.

Je to tragikomická podívaná. Zvláště, když máte ponětí, s kým islamofobové, propagátoři slovanství a přátelské vzájemnosti s Kremlem spolupracují a kdo jim obyčejně nevadí na demonstracích, setkáních a nejrůznějších akcích v blízkosti místní hospůdky.

Když na profilech některých současných odpůrců chování Frieselové dojde k rasistickému komentáři, je tato poznámka na místě ponechána a často i olajkována. Snad v naivním očekávání, že si málokdo povšimne náklonnosti islamofobního odpůrce k supremacismu…víry v jedinečnost bílé rasy, bílé kultury a nenávisti ke kulturám ostatním.

V debatách o no-go zónách, muslimech, islámu, představitelích minorit se dává prostor krajně pravicovým médiím, kde není nouze o projevy rasové, etnické, nebo jiné nenávisti. 

Média vycucávající si z prstu vybásněné příběhy o muslimech, Romech a odpůrcích krajní pravice mají blízko k neonacistické, nebo neofašistické scéně.

Jednotliví autoři košilatých článků velmi často s železnou pravidelností přispívají do neonacistických plátků, nebo jsou jejich články s vědomím autora na těchto stránkách zveřejňovány. Ke slovu se dostávají radikální názory, takřka srovnatelné s těmi z neonacistické scény. Ideově nahnědlá média tolikrát sdílená na profilech distancujících se lidiček od Frieselové podporují akce neonacistů a krajní pravice.

A aby toho nebylo málo, distancující se osůbky od ženy ve středních letech z Dubí na sociálních sítích tu tam používají symboliku podobnou té současně neonacistické, kdy je nad míru jasné, že bílá rasa je tou preferovanou přesně podle zásad neonacistů.

I když nehajlujete a používáte moderní grafiku rozvětvené neonacistické scény namísto hákového kříže, můžete být morálně, nebo ideově stejní, nebo velmi podobní jako tradiční neonacisté.

I proto je distancování se od Romany Frieselové a jejích záchvěvů v pravačce velmi úsměvné. Milovníci politické nekorektnosti by byli neradi nekorektně označovaní za neonácky, neofašisty, i když se těmto ideologiím podobají. Z obav ze sebe sama někteří raději volí jasné distancování se, aby později mohli pokračovat v propagaci ideálů “posvěcených” Putinem, nebo dalšími podporovateli a mecenáši krajních směrů.

Bylo by skvělé, kdyby odmítači hajlování a propagátoři myšlenek shodných s neonacismem  konečně zanechali rozšiřování nenávisti a zamysleli se nad tím, co dělají. Kritizovat domnělá hajlování je správné, ale chovat se velmi podobně jako kritizovaní je hloupé, populistické a oportunistické.