Mlčel Zeman během členství v KSČ v srpnových dnech roku 1968 o svém odporu k okupaci kvůli získání diplomu?

Miloš Zeman je v mnoha ohledech kontroverzním politikem pokoušejícím se o tragikomický kult osobnosti, kde nemoci neexistují a předobrazem zůstává jen zdravý mladík s prostatou panice a prokremelským zapálením v mozkových závitech. Když přijde řeč na jednotlivé etapy z prezidentova života, přichází čas na trapnomagické lži, nebo polopravdy, protože některé etapy z životopisu neposkytují zcela zaručené důkazy o mýlce exdůchodce z Vysočiny. 

Typickým příkladem by mohlo být Zemanovo členství v komunistické straně, za které se hvězdička rudohnědých luhů a hájů nestydí a pokládá tuto etapu života za něco naprosto normálního, protože v pořadí třetí prezident České republiky přeci vstoupil do té lepší rudé Dubčekovy komunistické strany a nikoli do té partaje před šedesátým osmým rokem poznamenaným především sovětskou okupací “spřátelených” armád Varšavské smlouvy.

Co na tom, že časově Zemanem uváděný rok možná nesedí, protože podle některých tvrzení vycházejících údajně ze záznamu o prověrce vstoupil současný prezident republiky do KSČ již v roce 1967 před nástupem Dubčeka do vedení strany.

Kdyby ve fondu KSČ v Národním archivu nechyběla členská Zemanova karta, dalo by se tvrzení Miloše Zemana o vstupu do Komunistické strany Československa v roce 1968 jednou provždy vyvrátit, nebo potvrdit. Kdyby Dubčekova osobnost i s jeho jménem nebyla veřejností ideově vnímána jako znak pokrokového a toho lepšího komunisty, možná by klopýtající mužík z televizních záběrů hrající si na půdě Evropské unie na výjezdního prezidenta Ruské federace nepotřeboval záštitu historické osobnosti moderních dějin Československa.

Politika je o symbolech a správné identifikování svých vlastních činů s mnohdy idealizovanými postavičkami dějinných událostí se může vyplatit, protože potom komunistická minulost v těžkých časech, kdy mělo přijít absolutní odmítnutí, vypadá méně špatně a zkaženě, zvláště, když ve svých pamětech uvedete, že jste v roce 1968 přemýšleli o vstupu do sociální demokracie. Těžko ověřitelná informace vypadá sexy, a protože nikdo nevidí do mysli, je takové tvrzení těžko vyvratitelné. Ale kdo by si dnes dělal vrásky s povahou komunistické strany a vnitřním rozpoložením Okamuru podporujícího nejvýše postaveného ústavního činitele v zemi, když před několika týdny, měsíci Zeman vystupoval jak na sjezdu KSČM, tak na sjezdu SPD.

A navíc trošku vzdělaný ultranacionál z internetu může všem odpůrcům Zemana mávat před obličejem domnělým vlastenectvím, pro které se zmiňovaný človíček vrátil z třídenního pobytu v Anglii, protože “hrbatý Vaterland” je jistotou pro kterou mladý Zeman na začátku normalizace neutekl za kopečky, jako to udělali mnozí českoslovenští spoluobčané. I tento ideový kolorit pseudovlastenectví je v období xenofobizace české společnosti dobrou devizou, kterou zcela určitě bonmotář a opakující se vypravěč citátů mile rád v některé debatě vytáhne na světlo světa.

Jen je škoda, že si současný Miloš Zeman k srdci nebere vlastní, homofobií okrášlené motto ze Sportpropagu: “Soudruzi, naše chyby se nám vrátí jako buzerant”

…a že se ty Zemanovy chyby opravdu vracejí jako bumerang, a nikoli jako sprosté označení pro homosexuálně orientované spoluobčany. Prezident výrazně chybuje a poškozuje tím dobré jméno České republiky mnohdy ve jménu propagace ruské politiky a ruských zájmů v zahraničí. No a i těm soudruhům se chyby navracejí, protože se k nim vesele hlásí, i když příznivci třešňového sadu z ulice Politických vězňů tvrdí pravý opak.

Kdyby Miloš Zeman neměl štěstí na přátele, nepoznal by Pavla Hrubého, určitě by skončil tak jako ostatní vyhození z KSČ někde u lopaty. V roce 1970 se údajně Miloš Zeman pod cizím jménem živil příležitostnými studiemi, aby následující období získal na deset let místečko v tělovýchovném podniku a jeho Středisku technických služeb, kde probíhaly výzkumy spojené se sportem a tělovýchovou, na kterých se Zeman jako prognostik podílel.

Miloš Zeman byl z KSČ vyhozen někdy v průběhu roku 1970 údajně pro svůj nesouhlas se sovětskou okupací Československa. Jak již bylo v článku řečeno, do KSČ Miloš Zeman vstoupil možná už někdy v roce 1967, nebo podle slov samotného Zemana až rok následující.

Nabízí se otázka:

jak hluboký byl Zemanův odpor k okupaci a proč byl odejit až téměř tři, nebo dva roky po příjezdu vojsk? Projevoval své odmítající postoje již od začátku příjezdu armád Varšavského paktu? Mlčel pan prezident celé dva, možná tři roky, aby neohrozil svůj diplom, který závěrečnými zkouškami získal v roce 1969? 

Ze soukromého twitterového účtu Jiřího Ovčáčka vyplývá, že se prezident nebude v proslovu vyjadřovat k 50. výročí sovětské okupace ze srpnových dnů roku 1968, protože prý v časech okupace již vše potřebné řekl: “Svůj odvážný projev už pan prezident pronesl. Když za počínající normalizace prohlásil, že nesouhlasíš okupací. Za tento postoj byl vyhozen z práce, z Vysoké školy ekonomické. Takový projev vydá za tisíce čistě formálních a neupřímných proslovů, které 21. 8. jistojistě zazní.

Ale co konkrétně Miloš Zeman opravdu řekl, kdy přesně to řekl a kde to řekl. To jasné není ani omylem. Historici si nejsou vědomi, že by veřejně nějaké odmítnutí  existovalo, pokud Miloš Zeman okupaci neodmítl jen v soukromí svého bytu jako obyčejný občan bez písemného zachycení. I proto je Ovčáčkův Tweet více než tragikomický a nevhodný mluvčího prezidenta republiky.

Bylo by fajn, kdyby si Hrad přestal hrát v otázkách Zemanova členství v KSČ na “tichou poštu” a konečně by zveřejnil i se znepochybňujícími důkazy, kdy přesně Miloš Zeman do KSČ vstoupil, jak dlouho tam byl a případně jaké názory směrem k sovětské okupaci zastával a co přesně v osudové srpnové dny roku 1968 prohlásil, pokud něco skutečně veřejně prohlásil.

S největší pravděpodobností je jisté, že Miloš Zeman nebyl po skončení střední na vysokou přijat kvůli referátu o Masarykovi, ale o Čapkovi. Ve školní práci vyzdvihl setkání pátečníků s Masarykem a kvůli tomuto prý nebyl na vysokou školu přijat, takže musel později studovat dálkově a pak i denně. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969.

Miloš Zeman tvrdil, že na školu nebyl přijatý kvůli referátu o Masarykovi, ale realita a detaily “příběhu” o perzekuovaném studentovi jsou nejspíš jiné, než jak sám Zeman ve svém životopise dodává. A velmi podobné to může být s přístupem prezidenta k srpnovým okamžikům roku 1968. Možná bychom se divili, pokud by pravda spatřila světlo světa. Kult nebojácné osobnosti by padl a odpůrce sankcí vůči Ruské federaci by musel přiznat pravdu, nebo za kličkování jako králík v labyrintu by opět mlčel, zatímco by Ovčáček urážel každého a všechny v okolí.