Když na to přijde, iDnes klidně za pomoci titulní fotky a nadpisu článku podpoří předsudky a hoaxy ve společnosti

Zprávy o muslimech a jednotlivé události s nimi spojené jdou víc “na dračku”, pokud titulek, úvodní ilustrační fotečka obsahují narážku na symboliku islamofobie, ve jménu které typickou muslimkou zůstává jen ženština zahalená do “tajuplného” nikábu, nebo ještě lépe burky. 

Senzacechtivá média se velmi ráda přiživí na hloupých klišé podpořených levně podaným textem s ještě levnější ilustrační fotkou nemající nic společného s lidmi, o kterých článek vypráví. S literárním počinem autora novinového sloupku, nebo trháku na předních stránkách přichází do obýváků ideově zmanipulovaný příběh o islámem donucené ženě k zahalení a neschopnosti přizpůsobit se českým, potažmo evropským zvykům a mravům. To se potom jeden nesmí divit, že se bezpředmětná nenávist vůči muslimům tak hluboko a široce rozprostírá nejen v české společnosti.

Bohužel, takový přístup médií je například v české kotlině víc, než častý. Převzatá zprávička se případně chybně přeloží, zapomene se na její ověření z dalších zdrojů, upraví se do koloritu fobické společnosti, případně se jí nasadí xenofobii podporující ilustrační obrázek, protože málokdo má ve jménu čtenosti a utišení akcionářů, inzerentů zájem, aby se o muslimech informovalo pravdivě, bez zkreslujících vytáček.

Praxe je to otřesná, ale není, jak bylo již v článku řečeno, tak výjimečná, jak by se mohlo na první pohled zdát. O posledním provinění by se dalo hovořit v případě iDnesu, který vydal článek o muslimce, jež odmítla muži podat ruku a švédský soud se jí údajně zastal.

Příspěvek z 16. srpna 2018 byl “okrášlen” brutální doprovodnou fotkou dvou, v nikábu zahalených žen. Co si asi čtenář odnese? Když uvidí oděv Okamurou a nejrůznějšími populisty překreslený do podobenství potenciálních teroristů, pak v hlavách zůstane věta “islamistka blbne a šílený švédský soud ji podpořil. Ten europoslanec Zdechovský má pravdu, když lajkuje komentáře domácích xenofobů prorokujících Švédsku existenci maximálně třicet let“. Mediálně zpracovanému a nevzdělanému čtenáři postačí titulek s ilustrační fotkou v domnění, že je na ní ona jakoby radikální ženština a část titulku “švédský soud se jí zastal” zase naznačuje, že došlo k něčemu nezákonnému, snad navíc, co paragrafy ani nepovolují.

Severské Švédsko, o kterém na internetu česko-švédská krajně pravicová novinářka Kateřina Janouchová vypráví doslova katastrofické příběhy bylo pokořené, ideál o severském bezpráví jdoucí na ruku islamistům byl potvrzený a dokonce i ten akcionář s inzerenty může zůstat klidným s širokým úsměvem na rtech, tak proč by si někdo měl dělat zbytečné vrásky na čele…pravda, realita byla znásilněna, ale na její existenci se pramálo bere zřetel, tak bude všechno v pořádku.

Obrázek použití iDnesem je k vidění například v článku o demonstraci žen v Dánsku proti zákazu zahalování žen.

Proč používat reálnou fotografii hlavní postavy článku, když před faktografií je mnohonásobně důležitější nahrát na strunu tak trochu částečně zpovykané společnosti, zvláště, když jsou za dveřmi senátní a komunální volby.

Jak se zdá, v iDnesu se mají od zahraničních kolegů co učit. Například taková britská BBC už v titulku nevyvolává xenofobní předsudky: “Švédská muslimka, která odmítla potřást si rukou s mužem, vyhrála soud

A tak by to mělo být. Žádná boční vrátka na apokalyptická selhání státu, o kterém většina veřejnosti stejně neví vůbec nic. Místo ideových manipulací s fakty je jako úvodní fotka uvedena fotka ženy, která vyhrála soudní stání. Není zahalená, má na sobě růžový hidžáb a nikdo o zobrazované osobě nemůže kvůli předsudkům pohledem na titulku říct, že se jedná o islamistku, radikálku.

Tak nějak má vypadat skutečná práce opravdových profesionálů. To, co vypotila Ditta Kotoučová, korektor, nebo případně grafičtí editoři dodávající článku grafickou podobu, to s opravdovou žurnalistikou nemá nic společného. Taková tvorba se blíží podání podobnému Parlamentních listů. O událostech je možné informovat různými způsoby: věcně a obsahově správně, nebo ideově zabarveně…tou první záležitostí by se měl zabývat skutečný novinář, zatímco na tu další by měl raději zapomenout.