Na Velehrad petice proti stejnopohlavnímu manželství rozhodně nepatří

Dukovské zasmrádlé a poněkud přestárlé náboženské baroko nepatří na akce s jakoukoli tématikou, natož na vzpomínkovou událost oslavující věrozvěstce z Byzance. Xenofobní názory se možná ultrakatolíkům tolerujícím fašistické zabarvení v hlase líbí, ale ostatní návštěvníci zpátečnické výzvy odporující filosofii Bible nemusí vnímat s klidem v srdci. Míchat oslavu hlaholice, rozšiřování křesťanství ve slovanských zemích s homofobií není skutečně šťastnou volbou.

Sešlost na Velehradě nebyla konzervativní sedánkou vyjímající z Kristovy náruče předem vybrané spoluobčany v republice, a tak na hlavním pódiu velehradského promlouvání přenášeném živě Českou televizí neměla co pohledávat petice vyzývající k odporu proti stejnopohlavním sňatkům. Nějaký dukovec využil situace, většího počtu návštěvníků, aby následně „podlým způsobem“ získal několik nevědomých duší ke svému divadélku na korze.

Postačí pár hlasů, neoblomná víra ve vítězství konzervativního lpění na přesoleném výkladu jednotlivých vět z tlusté knihy Kristových myšlenek, příběhů z Blízkého východu, osudu Kristových druhů a na světě je absolutně nechutné divadélko řadící Česko do ultranacionální a totálně odmítavé společnosti formující se v blízké vzdálenosti na polské straně hranic. Tam by člověk očekával podobné excesy s homofobními výstupy mužíků v sutaně, ale v Česku by leckdo od křesťanů požadoval něco lidštějšího, vnímavějšího a zejména tolerantnějšího, protože láska je pouze jedna, i když je mezi dvěma muži, nebo dvěma ženami.

Církev by měla spojovat, nabízet pomocnou ruku a už v žádném případě by neměla sloužit jako hlásná trouba konzervativních proudů, protože takto bychom se velmi jednoduše dostali k průsakům ultrakonzervativismu, s nímž naprostá většina věřících nemá nic společného.

Dukovská přítomnost na nejrůznějších státních oslavách a památečných dnech vypadá divně a odkazuje k ultranacionalizaci veřejného prostoru, který konzervativní katolíky využívá přímo i nepřímo k formování xenofobního společenství jednajícího ve svém důsledku v rozporu s Biblí a Kristovým učením. I proto bychom se měli ptát, proč představitelé náboženské obce zůstávají jako hosté na vojenských, vládou, nebo Hradem organizovaných dnech. Symbolika hovoří, hry na obdoby austrokatolicismu pokračují, zatímco podporou homofobie dochází v církví podporovaných peticích k naprosté ignoraci posledních minimálně sto let vývoje křesťanského náboženství.

Duka, jeho okolí i se svým nahnědlým tónem lezoucím Zemanovi do zadku není ničím jiným, než dalším reprezentantem církevní obce, a proto by měl jednat ve jménu modernismu, zvláště pokud jde o lidství, city a moderní postoj člověka k člověku. Zkrátka, přítomnost petice  proti uzavírání manželství mezi stejnopohlavními páry byla selháním, které Velehrad degradovalo o milion stupňů níže.

Tohle tam rozhodně nepatří, stejně jako konzervativismus útočící na podstatu každého z nás. Církev by měla být chápající, minimálně tolerující, nikoli rozdělující, pomáhající radikálům v jejich myšlenkový vývoj. Byl to typický příklad o tom, jak by to nemělo vypadat například na cyrilometodějských oslavách. Dnes se sbíraly podpisy proti homosexuálům, co přijde příště? Budou se shromažďovat petice na útok vůči migrantům? Je to nechutné a slušně vychovaný člověk by s tím za žádnou cenu neměl souhlasit.