Kameny zmizelých ukazují, že nebezpečí holocaustu stále žije

Kameny zmizelých zasazují informace z historických análů do současnosti. Ukazují, že oběti nacistické zlovůle byly také lidmi, žily v domech, bytech, měly svá zaměstnání, rodiny, starosti i radosti života. Nejednalo se o nějaké bezejmenné oběti kdesi v zástupu koncentračních táborů s čísly a pruhovaným oblečením.

Tak například Cyra Lieserová žila v centru Ostravy a do Terezína byla deportována v roce 1942, aby následně 18. prosince 1943 byla nacisty zavražděna v koncentračním táboře v Osvětimi. Žila v průmyslovém městě, v domě, který ještě stojí. Dokonce existuje i ten byt, ze kterého byla nacisty vyvlečena do továren smrti. I když ho obývá někdo jiný, neměli bychom zapomínat na osud té ženy……na osudy mnoha dalších zavražděných ve jménu nenávisti, rasismu, protože nebezpečí holocaustu, průmyslového vraždění kvůli předsudkům a eugenickým poučkám je stále nebezpečně reálné.

Zasazovat události minulosti do současné reality je skvělý nápad. S jednoduchým projektem ke kolemjdoucím promlouvají hlasy lidství, ale také nenávisti a hrůzy, jež zničila životy lidí jenom proto, že kdosi patřil k Židům a neodpovídal árijským představám nacisty znásilněného kultu nadčlověka. 

K tomuto účelu slouží tzv „Kameny zmizelých“ nazývané také jako Stolpersteine……pozlacený kousek dlažební kostky s vyrytými jmény obětí nacistické zlovůle a daty povraždění v koncentračních táborech upozorňují na to, že právě v té či oné ulici žil člověk  utýraný k smrti. Pozlacený povrch dlažby zasazený mezi ostatní dláždění by neměl dovolit nikomu minout místo bez mrazivého nádechu v zádech.

Už samotný název „Stolpersteine“ složený ze slov stolpern – klopýtnout, stein – kámen, napovídá o smyslu celého projektu. Nejedná se o zlomení kotníku kolemjdoucích, ale o uvědomění si reality, ve které se soused odvedle stal obětí nenávisti mající na svědomí miliony mrtvých v koncentračních táborech. Paní z obchodu, banky, nebo ze dvora pravidelně o víkendech zametala před vchodovými dveřmi, až najednou líbezná tvář zmizela a do bytu se nastěhoval někdo jiný. Tohle všechno se může opakovat třeba tentokrát ve věci muslimů, nebo Romů. Oči sousedů zvlhnou slzami, hlasy utichnou a dým stoupající z pece bude jediným svědectvím děsivé hrůzy sesílající člověka do krajiny zatracení…Je třeba se poklonit obětem nacismu, protože historie má často tendenci se opakovat.

V Česku se rodí nejrůznější verze neofašistických, neonacistických, xenofobních, extrémistických stran i hnutí. Nacionální bolševici pohybující se na pomezí socialismu a nacismu vytvářejí nové nepřátele národa, kterými jsou například Romové, uprchlíci, muslimové, homosexuálové…….ti všichni mohou být oběťmi nového holocaustu a mohou být semleti nenávisti, stejně jako se to stalo před více než sedmdesáti lety u Židů, Romů, homosexuálů i odpůrců nacismu. Islamofobie je sestrou antisemitismu, vyznává stejné hodnoty a myšlenky. Získává si stále více následovníků přesně tak, jak tomu bylo před lety s antisemitismem. Na základě předsudků, pomluv a nepravd, stejně jako u antisemitismu dochází k očerňování vyznavačů náboženství…..tato nenávist může skončit naprosto stejným scénářem a my jako lidstvo to nesmíme dopustit ani náhodou.

Kousek pozlacené dlažební kostky umístěný na ulicích českých, moravských a slezských měst je mnohem víc, než jen kámen s pokovaným svrškem. Je v něm v přeneseném slova smyslu ukrytý osud těch co byli a najednou nejsou. Projekt Stolpersteine přináší malé pomníčky obětí druhé světové války do míst, ve kterých oběti kdysi žily. Staví se proti antisemitismu i dalším nenávistem, které by mohly končit podobným způsobem. Je to případ, kdy dlažební kostka promlouvá, abychom my všichni vzpomněli na doposud neznámé, nepojmenované a často zapomenuté.

Jakékoli poškození stolpersteinů není jen nějaké poškození dlažby. Je to útok na památku povražděných, hanobení památky těch, co se nemohou bránit. Psychicky chabé osoby sprejem poničí cedulku, nožem do ní vryjí nejrůznější symboly neúcty…..v nejhorším případě někteří hejhulové pamětní kmeny ukradnou. i to je známka nekvality některých spoluobčanů nemajících úctu k lidskému životu.

V takovém případě je neuvěřitelné, že se někdo dokáže propůjčit hyenismu. Je to morálně stejné, jako kdyby ukradl cedulky z hrobů v Terezíně nebo nápis „Arbeit macht frei“. Někteří jedinci si více cení pár korun před duchovním a ideovým významem věcí. Kov má jen malou cenu sotva několik stovek korun, ale idea, kterou v sobě nesl, je nevyčíslitelná.