Babiš nepřijetím lidí v nouzi zaprodává kromě schopnosti být člověkem také naši budoucnost

Rybářská loď ve Středozemním moři zachránila v sobotu ze zkázonosných vln 450 lidí. Tyto nešťastlivce vzápětí převzala do své péče unijní agentura Frontex společně s italskou pohraniční stráží. Italský premiér Giuseppe Conte se následně za pomoci dopisu obrátil na Evropskou unii, aby jihoevropskému státu nastalou situaci pomohla řešit. Výzvu uposlechly Malta s Francií a oba dva státy převzaly padesátku osob, zatímco osud ostatních zůstal v rukou dalších členů osmadvacítky.

Německo s Itálií se dohodly na intenzivnější bilaterální spolupráci v azylové politice, ve jménu které Berlín odsouhlasil přijetí další padesátky prchajících ze zmiňované lodi. Kdyby existoval jednotný postup a jednotliví členové Unie by nezapomínali na základy solidarity, nemuselo k takovým absurditám vůbec docházet. Péče o prchající nemůže zůstat jen na hraničních státech jako je Itálie, Řecko, nebo Španělsko.

Evropská unie není jen o přijímání dotací, čerpání a hrátkách na nacionalismus ve slepencích jakým je například v novinách tolikrát zmiňovaný Visegrád.

Ve jménu xenofobie, nacionalismu a nezapomenutelného akcentu na národno Praha zapomíná na lidství, což se ve svém důsledku může vymstít především České republice, která na žádost italského premiéra reagovala negativně. Není ochotna podílet se na přijetí části z 450 lidí v současnosti nacházejících se na dvou vojenských plavidlech nedaleko Sicílie.

Evropa podle Andreje Babiše musí vyslat signál, že nelegální migrace je nepřípustná a přijímání dalších lidí problém podle českého premiéra pouze zhoršuje. To je opravdu nechutný a nelidský přístup k celé problematice.

Kecy v kleci se pohybují, zatímco česká vláda nemá ani omylem pojem o tom, zda mezi osazenstvem dvou plavidel u Sicílie jsou nelegální migranti. To neví ani italská vláda, tak jak to může vědět Babiš?

K tomu, aby se vědělo, zda jde o uprchlíky a zda se nejedná o „ekonomické“ migranty je třeba zahájit správní řízení, bez kterého není možné určit, zda se jedná o první, nebo druhou variantu.

Zatímco si předseda české vlády lebedí v prostředí domácího počasí, lidé na palubách lodí jsou nuceni strpět příkoří středozemního slunce a ve hře je velmi nebezpečné řešení, kdy by evropskými zeměmi „nerozebraní“ pasažéři byli odvezeni do Libye, což je velmi nebezpečné hlavně pro zdraví a životy samotných osob nedávno zachráněných z nevlídných vod moře.

Existuje mezinárodní právo a s ním povinnost a zodpovědnost k ostatním členům Unie. A především před nesmyslným zvoláním: „Proč chtít lidi, kteří fungují akorát jako paraziti? Nezaslouží si to. Můžou si za to sami. Není to náš problém. Jsou černý. Česká republika má v první řadě povinnost postarat se o své občany a až bude tahle část obyvatel zaopatřena, můžeme zachraňovat migranty bůh ví odkud“ existuje úcta k lidskému životu, kdy migrant, uprchlík není číslo ve statistikách, ale další lidský život s právem na bezpečí. Jako společnost bychom konečně měli zapomenout na vlastní traumata posilovaná nacionalismem a už projednou bychom měli myslet na utrpení ostatních.

PR tým politického hnutí ANO pochopil, že je třeba sebrat protimigračně naladěné voliče, a tak premiér a předseda ANO v jedné osobě reaguje na italské žádosti přesně tak, jak reaguje, i když v Česku dávno žije několik stovek tisíc ekonomických migrantů z Ruska, Slovenska, Ukrajiny a třeba i Vietnamu.

Jenže ze symbolického hlediska není pro populistickou a nacionalizující vládu ekonomický migrant jako ekonomický migrant, i když nikdo neví, jestli lidé v nouzi z lodí ekonomickými migranty jsou, nebo nejsou.

Politikaření, hra na city xenofobů a čecháčků ze sociálních sítí vymění člověka, jeho život, zdraví za úspěchy ve volbách.

A to je velmi smutné. Takovému přístupu vládě pomáhají komentáře na debilno o ochraně tisícileté kultury, o níž stejně většina z nacionálně komentujících neví vůbec nic. Česko neporazí 450, ani 4500 uprchlíků, migrantů. V minulosti v časech komunistické diktatury ostatní státy pomohly Čechoslovákům najít azyl, i když se jednalo ve značné části o ekonomické migranty, a proto by současná Česká republika neměla zapomínat a nabídnutá ruka pomoci by měla být naprostou samozřejmostí.

Žádost Giuseppe Conteho na přijetí uprchlíků, možná zčásti i migrantů ze strany Česka přichází z tolik milované ultranacionální vlády, kterou jinak Tomio Okamura chválí všude kudy chodí. Bude zajímavé sledovat, jak tento populista bude reagovat na žádost italské strany. Určitě si najde obezličku, aby mohl pozornost přesunout na Babiše a pochvalu jeho přístupu.

Nicméně i tak by Česko mělo vyhovět italské žádosti, protože být solidární se vyplácí ve všech směrech, v budoucnosti i současnosti. Jde o symbol, aby si společnost uvědomila, že uzavřený nacionalismus není řešení, ale cesta ke zpátečnictví, kde lidský život s osudy jednotlivců ve jménu nacionalismu neznamenají vůbec nic.