Kdyby Poche nenapsal, že se k uprchlíkům nestaví zády, neexistovaly by debaty o jeho existenci ve vládě

Trapná, mnohdy kašírovaná nenávist vůči uprchlíkům s odporem k obyčejné lidskosti získává hlavní slovo v babišovsko-zemanovské vládě, která sice ještě neexistuje, ale přesto se potýká s politickými potížemi způsobenými jedním, několik let starým článkem blogerského počinu europoslance a zároveň socanského kandidáta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho.

Kdyby tento člověk nenapsal 19. května 2015 krátce před jednou odpolední text obhajující práva uprchlíků, nesledovali bychom v přímém přenosu debatu o tom, zda má být dlouholetý člen ČSSD ministrem komunisty a nepřímo okamurovci podporovaného kabinetu. Jako další šotek v pozadí, o kterém si lidé šeptají, je Pocheho projevená náklonnost k prezidentskému kandidátu Drahošovi, kterou pravděpodobně Zeman neskousne, ani kdyby se postavil na hlavu a za letu zapálil rudé trenýrky.

Ať je tomu tak, či onak, „oficiálním“ hradním i premiérovým důvodem k odmítnutí Pocheho ve vládě zůstává „prouprchlický“ článek z blogu na iDnesu.

Ještě na začátku Sobotkovy vlády, možná v polovině jejího trvání bylo alespoň na první pohled dodržování mezinárodního práva s povinností pomoci potřebným základní mantrou vysoké politiky, zatímco dnes je jakýkoli příklon volající k podpoře lidí v nouzi považován za něco nepatřičného a slabého, protože v mysli některých politiků zvítězil jednoduchý vzorec populismu, kdy zvědavým čecháčkům sdružujícím se kolem Zemana a prokremelsky laděných médií postačí předhodit kost bez nutnosti vymýšlet do detailu další příběhy o dobré a prosperující vládě, kde žádná ze skupin obyvatelstva nesmí být diskriminována.

Nova, Prima i Barrandov zahájily tažení proti uprchlíkům, veřejnost je dokonale oblbována nesmyslnými reportážemi o „ekonomických uprchlících“, mluva s manýry hrubne, určitý stupeň zpovykané nenávisti se stává normou, ankety veřejného mínění ukazují, že Češi nechtějí přijímat uprchlíky a nesouhlasí s bruselskými kvótami, tak proč by se mocní v popředí jednotlivých partají měli namáhat, když preference klesají a přistoupení na nelidskou politiku populismu může zvýšit výsledky ve volbách i oblíbenost ve stále více populistických televizních stanicích s celostátním dosahem.

Česko se spojilo v rámci Visegradské čtyřky s nedemokraticky smýšlejícími vládami v Polsku i Maďarsku…společně útočí na litery unijních předpisů týkajících se uprchlíků i migrantů, zatímco se například takový ministr Metnar v televizních zprávách raduje z toho, jak protiuprchlická tónina stále hlouběji a častěji zaznívá mezi evropskými politiky.

Z určitého úhlu pohledu je to vskutku smutný pohled na tu naši českou, ale také světovou společnost. Ultranacionalisté se ohánějí křesťanstvím, zatímco na základy křesťanského uvažování pozvolna zapomínáme. Česká republika se nikdy k žadatelům o azyl nechovala zcela správně. Viz zpolitizovaný přístup k žadatelům z Palestiny, kdy azyl nedostali lidé jenom proto, že neprokázali, že se jim děje něco jiného, než jejich spoluobčanům v místech bojů. To je známý fakt, přesto všechno obecný názor ministrů, premiérů nedovoloval takovou neúctu k humanismu, jako je tomu dnes.

Napsal Miroslav Poche opravdu něco tak hrozného?

Zdroj: https://poche.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=462776

Jeho nedlouhý článek o pěti odstavcích už v nadpisu vyzývá, abychom se k uprchlíkům nestavěli zády. Autor článku zcela správně ukazuje na to, že přijetí 525 uprchlíků je symbolickým humanitárním gestem, kterému by se neměla Česká republika vyhýbat. I když dnes naše republika není sužována válkami, klimatickými katastrofami, neměli bychom zapomínat na to, že pokud dnes nepomůžeme, nemusí nám v dobách potřeby pomoci ostatní.

Současný kandidát na ministra zahraničí ve tři roky starém textu nepopírá, že přijetí uprchlíků je záležitostí kompetenčních debat a otázkou azylové politiky každé unijní země, ale zároveň v dalších navazujících odstavcích uvádí, že kromě přijímání značného množství eurodotací bychom měli být jako stát solidární s těmi zeměmi, které jsou s migrací nejvíce zasaženi. Ostatně to samé požaduje u čecháčků oblíbený Salvini. Itálie pod jeho vedením požaduje po Česku, aby nějakým způsobem ulevilo jihu Evropy, jak jinak radí obyčejná lidská slušnost, protože kdysi jme to byli my, kdo od ostatních evropských zemí potřebovala pomoci například přijetím Čechoslováků v časech druhé světové války, nebo vlády komunismu.

Zdroj: https://poche.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=462776

Pocheho článek skutečně neobsahuje nic, s čím by liberál, demokrat i obhájce lidských práv nesouhlasil. Možná, kdyby zmiňovaný europoslanec měl dnes něco podobného napsat, už by to neudělal vzhledem k atmosféře, která ovzduším vládne. Je to velmi smutné. Existují nikdy neměnící se ideály, protože jejich zničením, nahrazením, nebo pozměněním pácháme zločin vůči sobě i ostatním. A přesně toho se dopouští nejen babišovsko-zemanovský budoucí vládní kabinet, ale zejména také česká, evropská společnost.

Slušní lidé se neotáčejí k uprchlíkům zády, proto bychom zády k nim neměli stát ani my.