Rachel Corrieová – ta co byla zavražděna izraelskou armádou

    Rachel Corrieová je jednou z mnoha tisíců obětí izraelské politiky apartheidu, během které Palestinci nemají právo na vlastní život, svobodu, na postavení jakékoli stavby. Protizákonně v rozporu s mezinárodním právem přichvátají buldozery americké provenience.  Na krátký čas nehrdinní vojáci zaboří obušky, případně pažby zbraní do těl Palestinců, aby páni situace ukázali, jak moc jsou ti jinověrci Alláhovi méněcenní.  Proti takovému chování Izraele vystupovala Rachel Corrieová.

    Chtěla, aby bylo dodržováno mezinárodní právo. Požadovala návrat humanismu a spravedlnosti do okupovaných míst Palestiny. Patřila k hrdinům, kteří se nebáli svým tělem zabránit nespravedlnosti. Ve svých dvaceti třech letech poklekla před domy Palestinců v Rafahu. Naivně si myslela, že agresor nesáhne k tomu nejhoršímu. Bohužel totálně se spletla. Nenávist okupanta přesáhla meze a přinesla cizince z Ameriky smrt. Mladý život byl tak jako cihly zbořených příbytků seslán k zemi. V prach jsi a v prach se obrátíš, když izraelská agrese uhasí další svíčku nevinného, mladého života. 

    Rachel se stala věčnou hrdinkou boje za pravdu. Byla jednou z mála zahraničních obětí izraelské zlovůle. Přiřadila se k další tisícům Palestincům, kteří přišli při  ochraně svých práv o život. Ještě  v osudný den 16. března 2003 ve dvě odpoledne volala z mobilu svému kamarádovi z Mezinárodního hnutí solidarity: „Izraelci jsou zpět. Pojď sem hned. Myslím, že míří k domu doktora Samira. Samir Nasralláh byl palestinský lékárník, který žil se svou ženou a třemi dětmi několik set metrů od válkou zjizvené egyptské hranice  ve městě Rafáh v pásmu Gazy.